Kontaktní centrum česko-polské hospodářské spolupráce

Daňová soustava České republiky

 

 

Daňová soustava České republiky je vymezena zákony hmotnými, které stanoví základní parametry příslušné daně: kdo je poplatníkem nebo plátcem  daně, co je předmětem daně, co je od daně osvobozeno, jaká je sazba daně. Jsou to následující zákony:

 

Zákon 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Zákon 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů

Zákon 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti

Zákon 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí

Zákon 16/1993 Sb., o dani silniční

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

Zákon 353/2003 Sb., o spotřebních daních. 

 

 

Práva a povinnosti daňových subjektů na straně jedné a správce daně na straně druhé vymezuje procesní norma, která upravuje daňový proces:

 

Zákon 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

 

Je jediným zákonem upravujícím daňový proces a proto je nejdůležitějším zákonem daňové soustavy. Kromě vzájemných práv a povinností daňových subjektů a správce daně stanoví místní příslušnost daňových subjektů, způsob vyměřování daní, způsob jejich placení, způsob jejich placení, lhůty v daňovém řízení, podávání opravných prostředků proti rozhodnutím správce  daně i způsob a podmínky pro nucené splnění daňové povinnosti. Je zákonem univerzálním a jako takový má podpůrný charakter – správce daně podle něho postupuje pouze tehdy, jestliže zvláštní daňový zákon hmotněprávní povahy (např. zákon o daních z příjmů) nestanoví jiné postupy např. termíny podání daňových přiznání apod.  Znalost zákona je důležitým předpokladem pro kvalifikované jednání se správcem daně a uplatnění všech práv v daňovém řízení.

 

 

 

 

 

 

Úprava procesu správy daní

 

Registrační povinnost

 

Registrační povinnost platí pro všechny fyzické a právnické osoby, které obdrží oprávnění k podnikatelské činnosti nebo které začnou provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost. Tuto registrační povinnost musí daňový subjekt splnit podle § 33 odst. 1) zákona 337/92 Sb., o správě daní a poplatků (dále ZSDP) do 30 dnů ode dne, kdy je oprávněn začít vykonávat podnikatelskou činnost, nebo ode dne, kdy začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost. Registrační povinnost nemá tedy ten daňový subjekt, kterému vznikne pouze nahodilá nebo jednorázová daňová povinnost, nebo u něhož je předmětem zdanění jenom nemovitost a nemá přitom registrační povinnost k jiné dani. Registrační povinnost se nevztahuje ani na poplatníky, kteří mají výhradně příjmy ze závislé činnosti a příjmy, ze kterých je daň vybírána zvláštní sazbou.

 

Zákon o správě daní a poplatků kromě uvedené registrační povinnosti stanoví v § 33 odst. 2 oznamovací povinnost. Pokud začne poplatník vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, je povinen oznámit tuto skutečnost správci daně do třiceti dnů.

 

Při splnění své registrační nebo oznamovací povinnosti je daňový subjekt povinen sdělit své plné jméno nebo název, bydliště, místo podnikání nebo sídlo, rodné číslo případně identifikační číslo organizace. Jde-li o právnickou osobu nebo o fyzickou osobu, která je podnikatelským subjektem, též čísla účtů u bank, na nichž jsou soustředěny peněžní prostředky z její podnikatelské činnosti. Dále uvede údaje potřebné k určení místní příslušnosti správce daně, druhu daňových povinností, které u ní přicházejí v úvahu, a své organizační jednotky. Právnická osoba uvede též svůj statutární orgán a případně osoby, které jsou kromě tohoto orgánu za ní v daňových věcech oprávněny jednat. Jde-li o daňový subjekt se sídlem nebo bydlištěm v cizině, uvede vždy svého zmocněnce v tuzemsku pro doručování.

 

Dojde-li ke změnám výše uvedených skutečností a údajů, zejména zanikne-li povinnost u některé z daní, existuje zákonná povinnost tyto změny ohlásit správci daně do 15 dnů ode dne, kdy nastaly.

Je-li daňovým subjektem osoba se sídlem nebo bydlištěm v cizině, která nemá na území České republiky stálou provozovnu ani nemovitý majetek, je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do 5 dnů ode dne zahájení dani podrobené činnosti nebo činnosti směřující k získání dani podrobených příjmů.

 

Registrace nebo oznámení se správci daně  předkládá na tiskopise vydaném ministerstvem financí ČR.

Správce daně přidělí zaregistrovanému daňovému subjektu daňové identifikační číslo a o provedené registraci mu vydá osvědčení. Toto číslo je daňový subjekt povinen uvádět ve všech případech při styku se správcem daně.

Daňové identifikační číslo obsahuje kód „CZ“ a kmenovou část, kterou tvoří obecný identifikátor. Obecným identifikátorem je u fyzické osoby rodné číslo, popřípadě jiný identifikátor podle zvláštního zákona, a u právnické osoby identifikační číslo. Není-li obecný identifikátor daňovému subjektu přidělen, přidělí správce daně vlastní identifikátor.

 

Jestliže daňový subjekt přestane vykonávat činnost nebo pobírat příjmy podrobené dani, učiní správce daně opatření potřebná k urychlenému stanovení základu daně  a k vybrání nedoplatků na všech daních za celou dobu jeho činnosti, ze které plynuly příjmy podléhající zdanění. Daňový subjekt je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně, jehož vydání si vyžádá. Není-li o této žádosti rozhodnuto do 3 měsíců od jejího podání, má se za to, že souhlas je udělen. Rozhodnutí o žádosti se sděluje daňovému subjektu a soudu, který vede obchodní rejstřík nebo živnostenskému úřadu anebo jinému subjektu, který vede na základě zvláštních předpisů evidenci podnikatelů.

      

 

Místní příslušnost

 

 

Místně příslušný je správce daně k daňovému subjektu. Zákon o správě daní a poplatků upravuje místní příslušnost správce daně v § 4.  Daňový subjekt je povinen zaregistrovat se u toho správce daně, kde je dána obecná místní příslušnost  Místní příslušnost správce daně se řídí u právnické osoby místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje, tj. v němž pobývá nejvíce dnů v roce. Nelze-li určit místní příslušnost podle těchto zásad, řídí se místem, v němž má daňový subjekt stálou provozovnu nebo místem, v němž vykonává na území České republiky hlavní část své činnosti, jejíž výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němž se nachází na území České republiky převážná část jeho nemovitého majetku. A nelze-li určit místní příslušnost ani podle těchto kriterií, je příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1.

U daní, kde předmětem zdanění je nemovitost, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti se nemovitost nachází. Tento správce daně je pak povinen sdělit výsledky vyměření a případně další potřebné údaje tomu správci daně, u kterého je dána obecná místní příslušnost.

 

 

Je-li předmětem zdanění převod, přechod či nabytí majetku, je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti

 

a) měl zůstavitel bydliště nebo se převážnou dobu zdržoval.

b) se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně též movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch,

c) má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu,

d) má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny.

 

Má-li plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků (daň ze mzdy) organizační jednotku, kde dochází k vybírání nebo srážení daně nebo záloh na ní a kde jsou k tomu uloženy potřebné doklady, je tato organizační jednotka plátcovou pokladnou. Místně příslušným správcem daně plátcovy pokladny je finanční úřad v místě plátcovy pokladny.

 

Dojde-li u daňového subjektu ke změně místní příslušnosti, dosud příslušný správce daně vykoná jen neodkladné úkony a postoupí spisový materiál daňového subjektu za dobu, za kterou dosud nezaniklo právo daň vyměřit nebo dodatečně stanovit, tomu správci daně, na kterého přešla nově místní příslušnost.

 

 

Daňová kontrola

 

 

Podle § 16 zákona o správě daní a poplatků, daňovou kontrolou pracovník správce daně zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu nebo na místě, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Daňová kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení zákonem vymezeného účelu, tzn. ověření správnosti stanoveni daně.

 

Protože daňová kontrola je úkonem velice náročným, je užitečné si v souvislosti s jejím prováděním připomenout základní zásady daňového řízení, kterou jsou formulovány v § 2 zákona o správě daní a poplatků.

 

 

Tento zákon správcům daně ukládá povinnost jednat v daňovém řízení v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, chránit zájmy státu a dbát přitom na zachovávání práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení.

Správci daně postupují v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování jejich povinností v daňovém řízení mají volit jen takové prostředky , které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.

Daňové řízení je vždy neveřejné. Osoby zúčastněné na daňovém řízení jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly.

Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.

Právem i povinností všech daňových subjektů je úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně.

 

Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně tyto povinnosti:

 

a) sám nebo jím určeným pracovníkem poskytovat informace o vlastní organizační struktuře, oběhu a uložení účetních dokladů,

b) zajistit vhodné místo k provádění daňové kontroly,

c) předložit na požádání záznamy, písemnosti, účetní a jiné doklady, které prokazují hospodářské a účetní operace, jež jsou pro správné stanovení daně rozhodné anebo o které pracovník správce daně požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li správce daně pochybnosti o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,

d) nezatajovat doklady,

e) předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení v průběhu kontroly,

f) umožnit vstup do každé provozní budovy, místnosti, místa i obydlí a dopravních prostředků, které daňový subjekt užívá buď též k podnikání, nebo souvisí s předmětem daně, dále do přepravních obalů a umožnit jednání s jakýmkoliv svým pracovníkem,

g) zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor kontrolovaného subjektu.

 

Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo:

 

 

a) na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně,

b) být přítomen jednání s jeho pracovníky,

c) předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, případně navrhovat předložení důkazních prostředků, které on sám nemá k dispozici,

d) podávat námitky proti postupu pracovníka správce daně,

e) klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním šetření,

f) vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění,

g) nahlížet u správce daně kdykoliv v jeho obvyklou úřední doby do převzatých dokladů.

 

O výsledku zjištění sepíše pracovník správce daně zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Bezdůvodné odepření podpisu kontrolovaným daňovým subjektem je pro platnost ve zprávě uvedených zjištění bezvýznamné. Jedno vyhotovení kontrolní zprávy obdrží kontrolovaný daňový subjekt. Den podpisu zprávy je též dnem jejího doručení. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny.

 

 

Daňové přiznání

 

 

Daňové přiznání je povinen podat každý, komu tato povinnost na základě zákona o správě daní a poplatků či jiných zákonů vzniká.

Lze ho účinně podat jen na tiskopise vydaném ministerstvem  nebo na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i uspořádání údajů zcela totožné s tiskopisem vydaným ministerstvem.

Daňové přiznání se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zákona o účetnictví mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen, je-li příslušná plná moc k zastupování podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty.

Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se daňové přiznání do 25 dnů po jeho uplynutí. Nenastala-li ve zdaňovacím období daňová povinnost, sdělí tuto skutečnost daňový subjekt správci daně písemně ve stejné lhůtě. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo daňového poradce anebo i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání přiznání, a to nejdéle o 3 měsíce po uplynutí lhůty pro podání přiznání.

Zemře-li daňový subjekt dříve, než bylo podáno přiznání k dani, je právní nástupce povinen podat přiznání za zemřelý subjekt do 6 měsíců po jeho úmrtí.

Zanikne-li daňový subjekt bez provedení likvidace, je jeho právní nástupce nebo orgán, který rozhodl o zrušení rozhodl, povinen podat do konce následujícího měsíce po jeho zániku přiznání za uplynulou část zdaňovacího období.

V případě likvidace trvá daňová povinnost i povinnost podávat každoročně přiznání až do skončení likvidace.

Při prohlášení konkurzu je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti prohlášení konkurzu přiznání za uplynulou část zdaňovacího období. Prohlášením konkurzu se daňové řízení nepřerušuje.

Při zrušení konkurzu je daňový subjekt povinen podat do konce následujícího měsíce ode dne zrušení konkurzu přiznání za období trvání konkurzu.

V průběhu konkurzu až do jeho skončení je plátce daně z přidané hodnoty a spotřebních daní povinen podávat daňová přiznání vždy měsíčně ve lhůtě stanovené v odstavci

 

Zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší než jeho poslední známá povinnost, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné daňové přiznání, ve kterém uvede i den zjištění důvodů pro jeho podání. Za stejných podmínek je možno podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší.

Před uplynutím lhůty k podání přiznání může daňový subjekt podat opravné přiznání. Pro vyměřovací řízení se pak použije tohoto opravného přiznání  a k předchozímu přiznání se nepřihlíží.

 

 

 

Opravné prostředky 

 

 

Mezi řádné opravné prostředky patří podle §§ 48 – 53 odvolání, stížnost, námitka a reklamace. K mimořádným opravným prostředkům pak patří podle §§ 54 – 56 obnova řízení, prominutí daně, přezkoumávání daňových rozhodnutí.

Nejčastějším opravným prostředkem je odvolání podle § 48 zákona o správě daní a poplatků. Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti stanovení daňového základu a daně správcem daně (dodatečným platebním výměrům), případně proti jiným rozhodnutím, pro něž je to zákonem stanoveno nebo kde to zákon nevylučuje.

Odvolání musí obsahovat zákonem předepsané náležitosti, zvláště pak uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jiné důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Dále musí obsahovat návrh důkazních prostředků k tvrzení v odvolání uvedeným, není-li v odvolání namítán jen rozpor s právními předpisy a navrhované změny či zrušení rozhodnutí.

Odvolání lze podat ve lhůtě 30 dnů ode dne, který následuje po doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje.

 

//////// Odvolání má odkladný účinek na placení dodatečně doměřených daní. ///////

S účinností od 1. ledna 2010 má odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému na základě provedené daňové kontroly odkladný účinek na zaplacení dodatečně vyměřené daně.

 

Zákon o správě daní a poplatků nestanoví prakticky žádné lhůty pro úkony správce daně a nestanoví tedy ani lhůty pro vyřízení uplatněných odvolání.

Proti rozhodnutí odvolacího orgánu je možno podat žalobu u správního soudu do 60 dnů od doručení rozhodnutí o odvolání.

Ani zde nelze očekávat rychlé vyřízení záležitosti. Poplatník se tak dostává do obtížné situace, kdy musí zaplatit doměřenou daň včetně penále, aniž by byla ověřena správnost rozhodnutí správce daně. Není tedy vyloučeno, že například po čtyřech letech soud rozhodne, že správce daně v rozporu se zákonem neoprávněně inkasoval od poplatníka jeden nebo deset milionů korun. //////////.

Podle § 37b ZSDP vzniká daňovému subjektu  povinnost uhradit penále z částky dodatečně vyměřené daně nebo z částky dodatečně snížené ztráty tak, jak byla stanovena oproti poslední známé daňové povinnost, ve výši:

a) 20%, je-li daň zvyšován,

b) 20%, je-li snižován odpočet daně nebo nárok na vrácení daně, nebo

c)  5%, je-li snižována daňová ztráta.

Správce daně vyrozumí daňový subjekt o povinnosti platit penále v dodatečném platebním výměru a současně je předepíše do evidence daní. Penále je splatné v náhradní lhůtě splatnosti dodatečně vyměřené daně.

Pokud je dodatečně vyměřován základ daně a daň podle dodatečného daňového přiznání  nebo dodatečného hlášení, penále z částky, která je v něm uvedena, nevzniká.

Nezaplatí-li daňový poplatník splatnou daň nebo zálohu na daň nejpozději v den její splatnosti, vzniká mu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den z prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o čtrnáct procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení.

Naopak, při vzniku přeplatku na dani, jestliže jeho  vznik  zavinil správce daně , vrátí správce daně dotčenému daňovému dlužníkovi přeplatek  bez žádosti  do patnácti dnů, a vrátil-li jej po stanovené lhůtě, je povinen zaplatit daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši repo sazby  stanovené Českou národní bankou , zvýšené o čtrnáct procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

Ministerstvo financí ČR může podle § 55a daň zcela nebo částečně prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. U příslušenství daně tak může učinit i z důvodu odstranění tvrdosti.K tomuto prominutí může dojít v kterémkoli stadiu daňového řízení. Ministerstvo může k provádění tohoto svého oprávnění zmocnit správce daně.

O prominutí stanoveného příslušenství daně lze požádat správce daně do výše příslušenství daně 600 000 Kč a ministerstvo nad tuto výši. 

///////////////////

Vzhledem k těmto skutečnostem doporučuji svěřit daňové záležitosti odborníkům, kteří ve složitém daňovém prostředí zvládnou problémy na profesionální úrovni se zárukou úhrady případných škod.

 

DAŇ  Z PŘÍJMŮ

 

Zákon 586/92 Sb., o daních z příjmů, upravuje jak daň z příjmů fyzických osob, tak i daň z příjmů právnických osob.

 

DAŇ  Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB

 

Poplatníci daně

 

Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby. Poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště (podle zákona místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat) nebo se zde obvykle zdržují (pobývají zde alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce s výjimkou studia nebo léčení), mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Tito poplatníci tedy mají neomezenou daňovou povinnost a v České republice daní své příjmy z celého světa.

Ostatní poplatníci neuvedení v předchozím odstavci nebo poplatníci, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky.

 

Předmět daně z příjmů fyzických osob

 

Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou:

 

a) příjmy ze závislé činnosti (mzda) a funkční požitky

b) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti

c) příjmy z kapitálového majetku

d) příjmy z pronájmu

e) ostatní příjmy

 

Příjmem se přitom rozumí jak příjem peněžní, tak i příjem nepeněžní dosažený i směnou.

 

V § 4 zákona o daních z příjmů jsou vymezeny příjmy, které jsou od daně z příjmů osvobozeny. Z obsáhlého výčtu osvobozených příjmů doporučuji seznámit se s časovými testy, které jsou podmínkou osvobození od daně z příjmů při prodejích nemovitostí ///movitých věcí (zejména automobilů). cenných papírů, dále  příjmů z převodů účastí na obchodních společnostech,členských práv družstva apod.  Jedná se zejména  o podmínky osvobození uvedené v § 4 odst. 1 písm. a b, c,w,r,u.  

 

Základ daně z příjmů

 

Základem daně z příjmů fyzických osob je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období, přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.

 

U poplatníka, kterému plynou ve zdaňovacím období souběžně dva nebo více druhů příjmů,je základem daně součet dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů.

Pokud podle účetnictví, daňové evidence nebo podle záznamů o příjmech a výdajích přesáhnou výdaje příjmy uvedené v §7 a § 9 (příjmy z podnikání a příjmy z pronájmu), je rozdíl ztrátou. Daňovou ztrátu nebo její část, kterou nelze uplatnit při zdanění příjmů ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla, lze odečíst podle příslušných pravidel v následujících 5 zdaňovacích obdobích.

Novela zákona o daních z příjmů s účinností od 1. ledna 2009 zvýšila tzv. výdajové paušály. Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může uplatnit výdaje ve výši

///////měním text

a) ve výši 80% z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a ze živností řemeslných

b) 60% z příjmů ze živností ostatních a z příjmů z jiného podnikání podle zvláštních předpisů(např. advokáti auditoři, daňoví poradci, architekti, lékaři apod.) nebo z příjmů z jiné samostatné výdělečné činnosti (profesionální sportovci, umělci, znalci, tlumočníci, správci konkursní podstaty apod.)

c) //////////50% z ostatních živností

d) 40% z příjmů z jiného podnikání podle zvláštních předpisů (např. advokáti, auditoři, daňoví poradci, architekti, lékaři apod.) nebo příjmů z jiné samostatné výdělečné činnosti (profesionální sportovci, umělci, znalci, tlumočníci, správci konkursní podstaty apod.)////////// c+d + e vypustit a nahradit  novým ad c:

c)  30% u příjmů z pronájmu movitého  a nemovitého majetku..

 

Poplatník uplatňující výdaje pro daňové účely procentem z příjmů, vede pouze evidenci svých příjmů a pohledávek podle §7 odst. 8 ZDP, dále podle § 39 odst 4 musí vést evidenci hmotného a nehmotného majetku, který lze odpisovat.

 

Své příjmy a výdaje zachycují poplatníci s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti vedením účetnictví podle zákona o účetnictví (zákon 563/91 Sb.,nebo daňovou evidencí stanovenou zákonem o daních z příjmů (§7b), případně záznamy o příjmech a výdajích u příjmů z pronájmů.    

 

////////////

Ustanovení zákona o povinnosti stanovit daň z minimálního základu daně bylo s účinností od 1. ledna 2008 zrušeno.

 

Od 1. ledna 2008 nemají daňovou účinnost odvody sociálního a zdravotního pojištění osob samostatně výdělečně činných. Současně došlo k navýšení maximálního vyměřovacího základu pro tyto odvody o více než 300%.  

Od základu daně lze podle § 15 odst.1) odečíst tzv. nezdanitelné části základu daně. Mezi ně patří hodnota darů poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území ČR na financování vědy a vzdělání, kultury, školství,  na náboženské účely pro registrované církve a náboženské společnosti, na činnost politických stran, na tělovýchovnou činnost, na policii, zdravotnictví, ekologii a další humanitární účely vymezené zákonem. Dary je možné  poskytnout fyzickým osobám provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných a ohrožených zvířat, fyzickým osobám,které jsou poživateli částečného nebo plného invalidního důchodu na zdravotnické prostředky na rehabilitační a kompenzační pomůcky a na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání  v hodnotě  nejvýše do 10% základu daně. Daňově účinné jsou i dary na financování odstraňování následků živelní pohromy na území ČR nebo členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu. Od 1. ledna 2009 je  možné Dary na všechny výše uvedené účely je možné dále poskytnout právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem nebo bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu.  

Od 1. ledna 2009 je možné poskytnout obdobné dary

Sazba daně

 

Základ daně

Ze základu

od Kč do Kč Daň přesahujícího

0 121 200 12%

121 200 218 400 14 544 + 19% 121 200

218 400 331 200 33 012 + 25% 218 400

331 200 a více 61 212 + 32% 331 200

 

Tato sazba daně platila do 31. 12. 2007, od 1. ledna 2008 daň ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část základu daně (§15) a o odčitatelné položky od základu daně (§34) zaokrouhleného na celá sta Kč dolů činí 15% bez ohledu na výši dosaženého a zdaňovaného příjmu.

 

 

DAŇ Z PŘÍJMŮ PRÁVNICKÝCH OSOB

 

Poplatníci daně z příjmů právnických osob

 

Poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami. Jsou to právnické osoby – podnikatelské subjekty zapsané v obchodním rejstříku a instituce s právní subjektivitou, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání. Poplatníci, kteří mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen, mají daňovou povinnost, která se vztahuje  jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.

Poplatníci, kteří nemají na území České republiky své sídlo, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.

 

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok nebo hospodářský rok nebo účetní období,pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců.  

 

Předmět daně

 

Předmětem daně jsou příjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, např. příjmy z prodeje nebo pronájmu majetku. U poplatníků, kteří nejsou založeni za účelem podnikání jsou předmětem daně příjmy z podnikatelských aktivit, příjmy z reklam, příjmy z nájemného apod.

 

Základ daně

 

Základem daně je rozdíl, o který příjmy (výnosy), s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období. Základním předpokladem ke správnému stanovení výše daňové povinnosti je zjištění hospodářského výsledku a jeho transformace na základ daně nebo daňovou ztrátu. Ke správnému zjištění základu daně je nutné hospodářský výsledek před zdaněním upravit o účetní položky, které jsou zahrnuty do hospodářského výsledku a zároveň nejsou součástí základu daně. Účetní hospodářský výsledek před zdaněním se sníží o příjmy, které nejsou předmětem daně ( např. příjmy získané darováním děděním), o příjmy od daně osvobozené např. zákonem vymezené příjmy z ekologických aktivit),  o příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou, dále se zvýší o účetní náklady, které nejsou daňově účinné (§ 25 zákona o daních z příjmů např. výdaje na reprezentaci, odměny členům statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, výdaje na pořízení hmotného a nehmotného majetku, pozemků apod.) a částky odečtené od základu daně při nedodržení stanovených podmínek.

Aby účetní náklad mohl být považován za náklad daňový, musí splňovat následující požadavky:

- věcná a časová souvislost nákladu se zdanitelnými příjmy. Nelze uplatňovat náklady, které souvisí s příjmy osvobozenými a s příjmy, které nejsou předmětem daně. Rovněž nelze uplatňovat náklady, které věcně nesouvisí v daném zdanitelném období se zdanitelnými příjmy.

- Náklad je nutný pro dosažení, zajištění a udržení příjmů – při posuzování nutnosti vynaloženého nákladu je třeba vyhodnotit jeho souvislost a vazbu s předmětem činnosti. Neúplný výčet daňových nákladů obsahuje § 24 zákona o daních z příjmů.  

- Náklad je zaúčtován v prokázané výši a ve výši stanovené zákonem a zvláštními předpisy. Jde o princip dokladovosti a limitování určitých nákladů zvláštním zákonem (např. cestovní náhrady) nebo respektování zákonných zásad jejich tvorby (rezervy, opravné položky), jejíž způsob a výši pro daňové účely stanoví zvláštní zákon – zákon 593/92 Sb., o tvorbě rezerv.

  

Pro účely stanovení základu daně se za příjmy považuje jak peněžní, tak i nepeněžní plnění, oceněné cenami obvyklými  (§ 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů). Zákon ukládá použít cenu obvyklou vždy u plnění ve prospěch osob ekonomicky a personálně spojených.

 

Od takto vyčísleného základu daně nebo daňové ztráty odečteme položky odčitatelné od základu daně (§ 34 zákona o daních z příjmů – např. daňová ztráta, náklady na vědu a výzkum, náklady na výuku učňů. Od základu daně sníženého o odčitatelné položky dále odečteme dary na veřejně prospěšné účely a po této úpravě vynásobíme snížený základ daně zaokrouhlený na celé tisíce dolů sazbou daně. Vypočtenou daň snížíme o slevy na dani podle § 35 zákona o daních z příjmů, v současné době jsou to zejména slevy na zaměstnance se změněnou pracovní schopností, abychom dostali výslednou daň po slevě.   

 

Odpisy hmotného  majetku

 

Hmotný majetek je vymezen v § 26 zákona o daních z příjmů. Kromě jiných druhů majetku se zejména se jedná o:

 

a) samostatné movité věci, popřípadě soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena (§ 29 zákona o daních z příjmů) je vyšší než 40 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než 1 rok,

b) budovy, domy a byty nebo nebytové prostory vymezené jako jednotky zvláštním předpisem,

c) stavby s výjimkou provozních důlních děl, drobných staveb na pozemcích. Oplocení sloužícího k zajišťování lesní výroby a myslivosti.

d) základní stádo

e) jiný majetek vymezený zákonem.

 

Zákon v § 26 stanoví, že odpis ve výši ročního odpisu vypočteného podle § 31 (rovnoměrný způsob odpisování) a § 32 zákona o daních z příjmů (zrychlený způsob odpisování) lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka ke konci příslušného zdaňovacího období. Odpis ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle uvedených paragrafů lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka na počátku příslušného zdaňovacího období.

Mimo rovnoměrného a zrychleného způsobu odpisování zákon umožňuje i některé další a věcné metody odpisování majetku podle § 30 zákona o daních z příjmů, jako 15 letý odpis technického zhodnocení kulturní památky nebo odpis forem, modelů, šablon podle stanovené doby použitelnosti nebo stanoveného počtu vyrobených odlitků nebo výlisků.

V prvním roce odpisování zatřídí poplatník hmotný majetek do odpisových skupin uvedených v příloze č. 1 zákona o daních z příjmů. Doba odpisování u jednotlivých odpisových skupin je upravena takto:

 

 

 

Odpisová skupina Doba odpisování

 

1 3 roky

1a 4 roky

2 5 let

3 10 let

4 20 let

5 30 let

6 50 let

S účinností od 1. ledna 2008 byla zrušena odpisová skupina 1a. Osobní automobily byly přeřazeny do 2. odpisové skupiny čímž se prodloužila doba jejich odpisování ze 4 na 5 let.

///Přidávám:

 

V rámci protikrizových opatření lze s účinností od 1. ledna 2009 uplatnit mimořádné odpisy podle nového §30a. Mimořádné odpisy se vztahují na hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 1 a 2 podle přílohy č. 1 k zákonu o dani z příjmů, pořízený od 1. ledna 2009 do 30. 6. 2010. Hmotný majetek zařazený do odpisové skupiny 1 pořízený v uvedeném termínu může poplatník, který je jeho prvním vlastníkem, odepsat bez přerušení do 100% vstupní ceny za 12 měsíců a hmotný majetek zařazený do 2. odpisové skupiny pořízený za stejných podmínek za 24 měsíců, přitom zapráních 12 měsícůuplatní odpisy rovnoměrně do výše 60% vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících   12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40% vstupní ceny hmotného majetku.

Tyto mimořádné odpisy se stanoví s přesností na měsíce a poplatník má povinnost zahájit odpisování počínaje následujícím měsícempo dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Při zahájení nebo ukončení odpisování v průběhu zdaňovacího období lze uplatnit odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období. Odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

Technické zhodnocení hmotného majetku odpisovaného podle § 30a nezvyšuje jeho vstupní cenu a zatřídí se do odpisové skupiny, ve které je zatříděn hmotný majetek, na kterém je technické zhodnocení provedeno a odpisuje se standardním a nikoliv mimořádným způsobem.  

 

  § 33 zákona o daních z příjmů vymezuje technické zhodnocení hmotného majetku. Rozumí se jím výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýší u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období částku 40 000 Kč. Za rekonstrukci se považují zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů. Modernizací se rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku. Hodnota technického zhodnocení se promítá do zvýšení vstupní ceny majetku při rovnoměrném odpisování a do zvýšení zůstatkové ceny majetku při zrychleném odpisování.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat rozlišení nákladů na opravy, které jsou daňově účinným nákladem v roce jejich vynaložení a na technické zhodnocení, které vstupuje do ocenění majetku a do nedaňových nákladů vstupuje formou daňových odpisů. Největší problém je u rozlišení povahy nákladů na majetkové zásahy u nemovitostí. Účtování nákladů na opravy vyžaduje pečlivé shromáždění dokumentace prokazující provedení opravy a nikoli technického zhodnocení. Překlasifikace nákladů na opravy na náklady na technické zhodnocení je v České republice předmětem značných daňových doměrků.

 

Odpisy nehmotného majetku

 

Odpisování a vymezení nehmotného majetku je obsaženo v § 32a zákona o daních z příjmů. Podle něho se odpisují zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva a jiný majetek, který je veden v účetnictví jako nehmotný majetek pokud byl nabyt úplatně, vkladem, přeměnou nebo zděděním nebo byl vytvořen vlastní činností za účelem obchodování s ním nebo k jeho opakovanému poskytování, jehož vstupní cena je vyšší než 60 000 Kč a doba použitelnosti je delší než 1 rok.

U nehmotného majetku, ke kterému má poplatník právo užívání na dobu určitou, se roční odpis stanoví jako podíl vstupní ceny a doby sjednané smlouvou. V ostatních případech se nehmotný majetek odpisuje rovnoměrně bez přerušení, a to audiovizuální dílo 18 měsíců, software a nehmotné výsledky výzkumu a vývoje 36 měsíců, zřizovací výdaje 60 měsíců a ostatní nehmotný majetek 72 měsíců. U nehmotného majetku, nabytého vkladem nebo přeměnou, pokračuje nabyvatel v odpisování započatém původním vlastníkem za podmínky, že vkladatelem mohly být odpisy u tohoto nehmotného majetku uplatňovány. Odpisy se stanoví s přesností na celé měsíce, počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování, přitom poplatník, který má právo užívání nehmotného majetku sjednané smlouvou na dobu určitou, má možnost stanovit odpisy s přesností na dny.

Technické zhodnocení zvyšuje vstupní cenu nehmotného majetku. Za technické zhodnocení se považují výdaje na ukončené rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti nehmotného majetku anebo zásahy, které mají za následek změnu účelu nehmotného majetku, pokud po ukončení u jednotlivého nehmotného majetku převýší částku 40 000 korun.

 

 

Slevy na dani

 

Podle § 35 se daň snižuje o částku 18 000 Kč za každého zaměstnance se zdravotním postižením; o částku 60 000 za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením  a o polovinu daně u poplatníků právnických osob zaměstnávajících nejméně 25 zaměstnanců, u nichž podíl zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením činí více než 50% průměrného ročního přepočteného počtu všech jejich zaměstnanců.

 

 

Platbu záloh na daň z příjmů fyzických a právnických osob vymezuje § 38a zákona o daních z příjmů.

 

Od 1. ledna 2008 má poplatník možnost požádat příslušného správce daně o závazné  posouzení, zda se u výdajů, u nichž má pochybnosti, jedná o výdaje na opravu či technické zhodnocení, zda se jedná o výdaje vynaložené v daném zdaňovacím období na vědu a výzkum,zda může uplatnit daňovou ztrátu jako položku odčitatelnou od základu daně. 

 

Sazba daně

 

Sazba daně z příjmů právnických osob je lineární a činí od 1. ledna 2006 24%.

V roce 2008 činila sazba daně 21%, v roce 2009 klesla na 20% a v roce 2010 klesne na 19%.  

 

 

 

REZERVY PRO ZJIŠTĚNÍ ZÁKLADU DANĚ Z PŘÍJMU

 

 

Zákon 593/92 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů upravuje tvorbu daňově uznatelných rezerv a opravných položek k pohledávkám.

K zákonným rezervám, které se mohou vyskytnout při podnikání, patří zejména rezerva na opravy hmotného majetku, dále rezerva na pěstební činnost, rezerva na odbahnění rybníky a rezerva na sanaci pozemků dotčených těžbou.

Rezervu na opravu hmotného majetku je možno tvořit na majetek s dobou odpisování 5 a více let, pokud ho poplatník vlastní nebo pronajímá na základě smlouvy o nájmu podniku a je k opravě tohoto majetku v nájemní smlouvě zavázán. Rezerva na opravy u jednotlivého hmotného majetku nesmí být tvořena pouze jedno zdaňovací období.

Maximální doba tvorby rezervy činí u hmotného majetku zatříděného

 

a) ve 2. odpisové skupině 3 zdaňovací období

b) ve 3 odpisové skupině 6 zdaňovacích období

c) ve 4. odpisové skupině 8 zdaňovacích období

d) v 5. a 6. odpisové skupině 10 zdaňovacích období.

 

U movitých věcí může být rezerva na opravu jednotlivého hmotného majetku tvořena ve vztahu k objemu jeho výkonu (např. u nákladního automobilu). Zákon dále řeší otázku dokumentace a termínů rozpouštění vytvořených rezerv.

Od 1. ledna 2006 již není možné vytvářet uvedené rezervy na pronajaté nemovitosti, podmínkou jejich tvorby je buďto vlastnictví nemovitosti nebo pronájem celého podniku.

Zákonné opravné položky je možno vytvářet k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. prosinci 1994, dále k pohledávkám za dlužníky v konkursním a vyrovnacím řízení a k pohledávkám z titulu ručení za celní dluh.

Od 1. ledna 2009 byla tvorba daňových rezerv na opravu hmotného majetku v podstatě znemožněna novým ustanovením §7 odst. 4. ten stanoví, že ve zdaňovacím období je tvorba rezervy daňovým výdajem pokud budou peněžní prostředky v plné výši rezervy připadající na jedno zdaňovací období převedeny na samostatný účet v bance se sídlem na území členského státu Evropské unie, který je veden v českých korunách nebo v eurech a je určen výhradně pro skládání prostředků na vytvářené  rezervy. Nebudou-li peněžní prostředky v plné výši rezervy připadající na jedno zdaňovací období převedeny na samostatný účet nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání, rezerva se zruší v následujícím zdaňovacím období. Peněžní prostředky mohou být čerpány pouze na účely, na které byla rezerva vytvořena.    

 

 

DAŇ Z NEMOVITOSTÍ

 

 

Daň z nemovitostí je upravena zákonem 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Jedná se o reálnou daň a povinnost její úhrady vzniká bez ohledu na to, zda poplatník vytváří dostatečný důchod k její úhradě. Zaplacená daň z nemovitostí se uznává jako nákladová položka pro účely vymezení základu daně z příjmů.

 

 Zákon upravuje  daň z pozemků, jejímž předmětem jsou pozemky na území České republiky.

 

 Poplatníkem daně je vlastník pozemku a v některých zákonem vymezených případech i nájemce pozemku.

 

Základem daně u pozemků orné půdy , chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých porostů je cena půdy zjištěná násobením skutečné výměry pozemku v metrech čtverečních průměrnou cenou půdy stanovenou na metr čtvereční příslušnou vyhláškou. Základem daně u pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzívním a průmyslovým chovem ryb je cena pozemků zjištěná podle platných cenových předpisů k 1. lednu zdaňovacího období nebo součin skutečné výměry pozemku v metrech čtverečních a částky 3,80 Kč. Základem daně u ostatních pozemků je skutečná výměra pozemku v metrech čtverečních k 1. lednu zdaňovacího období.

 

Sazba daně je uvedena v § 6 zákona o dani z nemovitosti.

 

Zákon o dani z nemovitosti dále upravuje daň ze staveb. Předmětem daně ze staveb jsou stavby na území České republiky, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, byty včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí, nebytové prostory včetně podílu na společných částech stavby. Které jsou evidovány v katastru nemovitostí.

 

Poplatníkem daně je vlastník stavby (§8 zákona o dani z nemovitosti). .

 

Základem daně ze stavby je výměra půdorysu nadzemní části stavby v metrech čtverečních (zastavěná plocha) podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období.

Základem daně z bytu nebo nebytového prostoru je je jejich podlahová výměra v metrech čtverečních podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období.

 

Sazba daně je upravena v § 11 zákona o dani z nemovitostí.

 

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok.

 

Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. ledna zdaňovacího období.

Daňové přiznání se nepodává, pokud je poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích obdobích a ve srovnání s tímto předchozím stavem nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně.

Dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím období ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně nebo v osobě poplatníka, je poplatník povinen do 31. ledna zdaňovacího období přiznat; v těchto případech lze daň přiznat buď podáním daňového přiznání nebo podáním dílčího daňového přiznání. V dílčím daňovém přiznání uvede poplatník pouze nastalé změny a výpočet celkové daňové povinnosti.

 

Splatnost daně je vymezena v § 15 zákona o dani z nemovitostí.

 

    

 

 

 

DAŇ DĚDICKÁ, DAŇ DAROVACÍ A DAŇ Z PŘEVODU NEMOVITOSTÍ

 

 

Tyto daně jsou upraveny zákonem 357/92 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.

 

Po účely daně dědické a daně darovací je rozhodující toto rozdělení osob do 3 skupin:  

 

I. skupina: příbuzní v řadě přímé a manželé

II. skupina: sourozenci, další uvedení příbuzní a další osoby blízké

III. skupina:  ostatní fyzické a právnické osoby .

Od daně dědické je osvobozeno nabytí majetku děděním, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a po změně zákona s účinností od 1. 1. 2008 i ve II. skupině.

Poplatníkem daně dědické je dědic, poplatníkem daně darovací nabyvatel, při darování do ciziny je poplatníkem vždy dárce.

Předmětem daně dědické je nabytí majetku děděním, předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele. Majetkem se pro účely daně darovací rozumí nemovitost a movitý majetek případně jiný majetkový prospěch.

Základ daně dědické daně je upraven v § 4 a základ daně darovací v § 7 zákona.

Daň dědická a daň darovací nejsou z hlediska daně z příjmů daňově uznatelnými náklady.

Lhůta pro podání daňového přiznání u všech třech daní se stanoví v § 21 zákona uvedeného zákona, v § 18 se upravuje vyměření a splatnost všech daní.

 

Daň z převodu nemovitostí je uplatňována paušální lineární sazbou 3% ze základu daně, který je vymezen v § 10. Nejčastěji je jím cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu (znalecký posudek), platná v den nabytí nemovitosti , a to i v případě, je-li cena nemovitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná. Je-li však cena sjednaná  vyšší než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná.  

Uhrazená daň z převodu nemovitostí je daňovým nákladem ve smyslu zákona o daních z příjmů.

 

 

DAŇ SILNIČNÍ 

 

 

Daň silniční je upravena zákonem 16/1993 Sb., o dani silniční.

 

 

Předmětem daně silniční jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání Do 31.12. 2008 platilo, že předmětem silniční daně byla bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání,  ////////  vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun, určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.

Od 1. 1. 2009 dochází k rozšíření  předmětu silniční daně a to tak, že bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny, určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.   

Předmětem daně nejsou speciální pásové automobily a ostatní vozidla podle zvláštního předpisu (zák. 56/2001 Sb.), jakož i zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla a další zvláštní vozidla podle zvláštního právního předpisu včetně vozidel, kterým byla přidělena zvláštní registrační značka.

 

Poplatníkem daně je fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu. Poplatníkem daně je rovněž zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.

Zákon dále v paragrafech 5 a 6 upravuje základ daně a sazby daně. V § 6 jsou rovněž uváděny podmínky pro snížení daňových sazeb ve vazbě na limity EURO 2 a EURO 3 apod.

 Tato ustanovení upravující podmínky pro snížení daňových sazeb byla s účinností od 1 ledna 2008 nahrazena přehlednější úpravou, která snížení daňových sazeb odvozuje od doby, která uplynula od první registrace vozidla. Sazba daně se tak snižuje o 48% po dobu následujících 36 měsíců od data jejich první registrace a o 40% po dobu následujících 36 měsíců a o 25% po dobu následujících 36 měsíců. Nárok na příslušné snížení sazby daně vzniká počínaje kalendářním měsícem prvé registrace vozidla a končí u téhož vozidla po 108 měsících.

Od 1. ledna 2009 jsou od silniční daně osvobozena i vozidla pro dopravu osob nebo vozidla pro dopravu nákladů s největší povolenou hmotností méně než 12 tun, která mají

1. elektrický pohon

2. mají hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor

3. používají jako palivo zkapalněný ropný plyn označovaný jako LPG nebo

Stlačený zemní plyn označovaný jako CNG, nebo

4. jsou vybavena motorem označeným jeho výrobcem ke spalování automobilového benzínu a ethanolu 85 označovaného jako E85.

 

Poplatníkem daně je fyzická nebo právnická osoba, která

a) je provozovatelem vozidla registrovaného v ČR v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu,

b) užívá vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena, anebo vozidlo, jehož provozovatel je odhlášen z registru vozidel,

c) zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.

Roční sazba daně se zjistí pro každé jednotlivé vozidlo podle údajů uvedených v technických dokladech k vozidlu.

 

Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Daňové přiznání je nutno podat nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období.

Zaúčtovaný předpis závazku k úhradě silniční daně je daňově uznatelným nákladem.

 

 

 

SPOTŘEBNÍ DAŇ

 

 

Zákon 353/2003., o spotřebních daních zatěžuje selektivně prodej a tím i spotřebu vybraných výrobků.  Předmětem jeho úpravy jsou spotřební daně

 

a) daň z minerálních olejů (§45),   

b) daň z lihu (§67),

c) daň z piva (§81),

d) daň z vína a meziproduktů (§ 93),  

e) daň z tabákových výrobků (§101). 

 

Správu daní vykonávají celní úřady příslušné podle sídla nebo místa pobytu plátce daně.

 Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká okamžikem uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky.

Při dovozu vybraných výrobků vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit dnem vzniku celního dluhu.

§ 56 zákona o spotřební dani řeší nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů, který  vzniká právnickým a fyzickým osobám, které nakoupily minerální oleje za cenu obsahující daň a prokazatelně je použily pro výrobu tepla.

§ 57 zákona o spotřební dani řeší nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů, který vzniká právnickým a fyzickým osobám, které nakoupily minerální oleje za cenu obsahující daň a prokazatelně je použily pro zemědělskou prvovýrobu, lesní školky a obnovu a výchovu lesa.

 

 

DAŇ  Z PŘIDANÉ HODNOTY

 

 

Daň z přidané hodnoty je daní nepřímou  zatěžující výdaje spotřebitelů. V České republice byla vyhlášena s právní účinností od 1. ledna 1993 zákonem 588/92 Sb., o dani z přidané hodnoty. Od 1. května 2004, tedy od vstupu České republiky do Evropské unie, je upravena zákonem 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Výpočtem a odvodem daně je pověřen  plátce daně. 

Správu daně z přidané hodnoty provádějí příslušné finanční úřady, které zodpovídají za kontrolu správnosti daně (správnost převzatých daňových přiznání, správný odvod nebo vracení daně). Podílí se na registraci a rušení registrace plátců DPH, provádějí ve firmách kontrolu výpočtu a odvodu daně včetně místních šetření

 

Předmětem daně je upraven v § 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Je jím

- dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě za úplatu osobou povinnou k dani, v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,

- poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,

- pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani,

- dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.

 

Osoba povinná k dani, která má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, je osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne za nejbližších 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 korun. Obratem se rozumí výnosy za uskutečněná  plnění s výjimkou plnění, která jsou osvobozená od daně bez nároku na odpočet.

Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, jejíž obrat překročí uvedenou částku, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit. Stává se pak plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat (§ 94)

Jestliže osoba povinná k dani nesplní povinnost registrovat se jako plátce při překročení limitu obratu ve výši 1 000 000 Kč, je povinna uhradit správci daně částku ve výši až 10% z celkových příjmů nebo výnosů za zdanitelná plnění jako náhradu za zdanitelná plnění, která uskutečnila bez daně. Celková částka se počítá od data, kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala plátcem na základě rozhodnutí správce daně. Tato sankce není pokutou a je možné ji uplatnit jako daňově uznatelný náklad.

 

Protože nepřímé daně (spotřební daň a daň z přidané hodnoty) jsou v rámci Evropské unie harmonizovány), zmíním se ve stručnosti o některých zvláštnostech právní úpravy DPH v ČR.

 

V České republice byla do 31.12.2009 základní sazba DPH 19% . S účinností od 1. ledna 2010 byla zvýšena hodnota základní sazby DPH na  20%/////// Do  31.12.2007 byla snížená sazba daně 5%. Od 1. ledna 2008 byla snížená sazba upravena na hodnotu 9% a od 1.1. 2010 na 10%  Pro přiřazení uskutečněných plnění k jednotlivým sazbám jsou rozhodující přílohy k zákonu. Příloha č. 1 obsahuje seznam zboží podléhajícího snížené sazbě (léky, některé hygienické potřeby, knihy, noviny, časopisy, předměty pro zdravotně postižené osoby apod.).

Příloha č. 2 přináší seznam služeb podléhajících snížené sazbě daně (opravy zdravotnických prostředků, invalidních vozíků, pozemní hromadná pravidelná doprava, shromažďování, úprava a rozvod vody, odvádění a čištění odpadních vod, ubytovací služby, stavební a montážní práce spojené s výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami staveb pro sociální bydlení, úklidové práce prováděné v domácnostech, domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany). Snížená sazba neplatí pro svoz, zpracování a likvidaci komunálního odpadu.

Od 1. ledna 2008 je možno požádat správce daně o závazné stanovisko v otázce uplatnění základní nebo snížené sazby DPH. 

Odchylně od standardů EU a poměrně složitě a specificky jsou upraveny sazby DPH u bytové výstavby. Příslušná ustanovení obsahují paragrafy 48 a 48a.

///////////

Podle § 48 se při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem nebo v souvislosti s opravou těchto staveb, se uplatní snížená sazba daně. Jsou-li tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíž část je určena pro bydlení, uplatní se snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro část stavby určenou pro bydlení.

§ 48a upravuje sazby daně u staveb pro sociální bydlení.

Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení, včetně jejího příslušenství, změnou dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem, včetně jejího příslušenství, nebo v souvislosti s opravou této stavby se uplatní snížená sazba daně. Snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům než k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení.

U převodu staveb pro sociální bydlení a jejich příslušenství se uplatní snížená sazba daně.

Stavbami pro sociální bydlení se rozumí

a) byt pro sociální bydlení – je to takový byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m2. Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. Do celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podíl na společných částech domu.

b) rodinný dům pro sociální bydlení – jeho celková podlahová plocha nes,mí přesáhnout 350 m2. Celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet všech místností rodinného domu.

c) bytový dům pro sociální bydlení – rozumí se jím dům, v němž nejsou jné byty než byty pro sociální bydlení. i

U dodání bytového domu pro sociální bydlení, rodinného domu pro sociální bydlení a bytu pro sociální bydlení, a to i nedokončených, včetně stavebních a montážních prací spojených s jejich výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami včetně konstrukcí, materiálů, strojů a zařízení, které se do nich jako jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují, se uplatní snížená sazba daně. ///////////////////

 

Bytovým domem zákon rozumí stavbu pro bydlení, v níž úhrn podlahových ploch všech jejích místností a prostorů připadá více než z jedné poloviny na byty. Za rodinný dům je považována stavba pro bydlení, v níž je více než polovina podlahové plochy určena pro bydlení.. Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní podlaží a jedno podzemní podlaží a podkroví.

/////////////////////////////////////////////

 

Zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč. Pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok dosáhl 10 000 000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. Plátce, jehož obrat za předcházející období dosáhl 2 000 000 Kč, je oprávněn si zvolit za zdaňovací období kalendářní měsíc a tuto změnu oznámit správci daně. Změnu zdaňovacího období ze čtvrtletního na měsíční anebo z měsíčního na čtvrtletní je plátce oprávněn provést nejdříve od počátku následujícího kalendářního roku. Plátce je povinen oznámit správci daně změnu zdaňovacího období nejpozději do 31. ledna příslušného kalendářního roku.

 

Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu.

O zrušení registrace k DPH může plátce požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč.

 

 

 

VEŘEJNÉ ZDRAVOTNÍ  POJIŠTĚNÍ

 

 

Zaměstnanci

 

Výše pojistného u zaměstnanců činí 13,5% z vyměřovacího základu za rozhodné období. Rozhodným obdobím u zaměstnanců je kalendářní měsíc. Na výši pojistného se podílí jednou třetinou zaměstnanec a dvěma třetinami jeho zaměstnavatel (4,5 % x  9%)

 

 

Vyměřovací základ zaměstnance je vytvořen úhrnem příjmů, které zaměstnavatel zaměstnanci zaúčtoval v souvislosti s výkonem zaměstnání s určitými výjimkami, které stanoví příslušné předpisy.

Pojistné vypočtené z vyměřovacího základu odvádí měsíčně za zaměstnance příslušné zdravotní pojišťovně jejich zaměstnavatel.. Zaměstnavatel odvádí jak část pojistného , kterou je povinen hradit (2/3 = 9%), tak i část pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec 1/3 = 4,5%).

Vzhledem k tomu, že pro zaměstnance je stanoveno rozhodné období jako kalendářní měsíc, odvádí zaměstnavatel pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce.. Zaměstnavatel je povinen odvést pojistné v den, který určí pro výplatu mezd a platů za příslušný kalendářní měsíc.  Pokud zaměstnavatel nezaplatí pojistné v den splatnosti, má povinnost zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,1% dlužné částky. Zaměstnavatel odvádí pojistné za zaměstnance té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn. Vůči této zdravotní pojišťovně má zaměstnavatel oznamovací povinnost – do osmi dnů po nástupu do zaměstnání je zaměstnavatel povinen přihlásit se jako plátce pojistného za tohoto zaměstnance.

 

Osoby samostatně výdělečně činné

 

Plátci zdravotního pojištění jsou i osoby samostatně výdělečně činné (osoby provozující zemědělskou výrobu, živnost, podnikání podle zvláštních předpisů, vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů, společníci veřejných obchodních společností, komplementáři komanditních společností, osoby vykonávající nezávislé povolání, spolupracující osoby osob samostatně výdělečně činných).

Výkonem samostatné výdělečné činnosti se nerozumí pouhé získání oprávnění k takové činnosti, ale její faktické zahájení a provozování. Osoba samostatně výdělečně činná musí splnit oznamovací povinnost vůči své zdravotní pojišťovně do osmi dnů od zahájení samostatné výdělečné činnosti, což platí bez jakékoliv výjimky.

Výše pojistného je 13,5% z vyměřovacího základu za rozhodné období. Rozhodným obdobím je u osob samostatně výdělečně činných kalendářní rok. Výši pojistného si osoba samostatně výdělečně činná sama vypočítá a zaokrouhlí na celé Kč směrem nahoru.

Maximálním vyměřovacím základem je pro rok 2010 72 násobek průměrné mzdy dosažené za předcházející kalendářní rok.

 

Maximální vyměřovací základ OSVČ (osob samostatně výdělečně činných) činí v roce 2009 1 130 640 Kč – průměrná mzda v roce 2008 byla pro tyto účely stanovena ve výši 23 555 Kč.Maximální měsíční vyměřovací základ bude 94 220 Kč a maximální záloha na poplatníka je stanovena ve výši 12 720 Kč, v roce 2008 činila 11 643 Kč.

Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistné. (ty se platí měsíčně) a formou doplatku (v návaznosti na daňové přiznání.

V prvním roce podnikatelské činnosti musí osoba samostatně výdělečně činná platit zálohy, které se odvozují z minimálního vyměřovacího základu (může však platit zálohy i vyšší). V následujících letech pak osoby samostatně výdělečně činné odvozují výši záloh z měsíčního vyměřovacího základu zjištěného za předchozí kalendářní rok.

 

Zvláštní úprava placení záloh se týká těch osob, které jsou současně plátci pojistného jako zaměstnanci a jako osoby samostatně výdělečně činné. Pokud samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem příjmů, není taková osoba povinna platit žádné zálohy na pojistné ze samostatné výdělečné činnosti ani v prvním roce podnikání, ani v následujících letech podnikatelské činnosti.

Zálohy na pojistné jsou splatné od prvního dne měsíce, za který se zálohy platí a je možné je zaplatit až do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

Doplatek pojistného je splatný do osmi dnů po podání daňového přiznání na účet zdravotní pojišťovny, u které je pojištěnec pojištěn. Současně s doplatkem pojistného je osoba samostatně výdělečně činná povinna podat zdravotní pojišťovně přehled o příjmech a výdajích.  

 

 

SOCIÁLNÍ  POJIŠTĚNÍ

 

 

Sociální pojištění je povinné pro osoby, které splňují podmínky pro vznik a trvání nemocenského nebo důchodového pojištění. Pouze u osob samostatně výdělečně činných je nemocenské pojištění dobrovolné, ale důchodové pojištění je pro ně povinné.

Na úhradu výdajů dávek nemocenského a důchodového pojištění a na úhradu provozních nákladů České správy sociálního zabezpečení a Okresních správ sociálního zabezpečení se vybírá pojistné na sociální zabezpečení. Zároveň s tímto pojistným se platí též příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

 

Z nemocenského pojištění náleží 4 dávky – nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v mateřství a těhotenství. ///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Z důchodového pojištění se poskytují důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí. Důchodové pojištění provádí Česká správa sociálního zabezpečení.

 

Pojistné je významnou výdajovou položkou zaměstnavatelů. Zdražuje pracovní sílu – z každé zúčtované započitatelné koruny zaměstnanci musí více než čtvrtinu (26%) odvést na pojistné.

 

Zaměstnanci

 

Za zaměstnance se považují osoby, které jsou nemocensky pojištěny a jsou činné v pracovním poměru, na základě dohody o pracovní činnosti, jako členové družstev, společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným, komanditisté komanditních společností apod.

Je-li určitá činnost vykonávána na základě jiného vztahu, není osoba, která jí vykonává, poplatníkem pojistného, např. osoba činná na základě dohody o provedení práce.

Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn započitatelných příjmů, které mu byly zaúčtovány do příslušného kalendářního měsíce. Pokud do kalendářního měsíce nebyl zaúčtován žádný příjem, pojistné se za takový měsíc neplatí.

Zaměstnavatel je povinen z vyměřovacího základu každého zaměstnance vypočítat ve výši 8% z tohoto základu od 1. ledna 2009 pouze 6,5%, a pojistné srazit z hrubého příjmu zaměstnance. Zároveň musí vypočítat pojistné za sebe, které činí 26% z úhrnu vyměřovacích základů všech zaměstnanců za období do 31. 12. 2008, od 1. ledna 2009 činí 25%. Zaměstnavatel odvádí pojistné v úhrnu za sebe i za své zaměstnance. Zaměstnanec nemá v souvislosti s odvodem pojistného žádné povinnosti.

Od 1. ledna přechází povinnost výpočtu i úhrady nemocenských dávek za prvních čtrnáct  dnů pracovní neschopnosti zaměstnance na zaměstnavatele, z toho za 3 první dny pracovní neschopnosti nepřísluší zaměstnanci žádná náhrada.  

Pojistné je splatné v den, který zaměstnavatel určí jako výplatní. Ve výplatní den musí být odepsáno z účtu zaměstnavatele – plátce pojistného.

///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Za nesplnění povinností jsou plátci pojistného postihováni buď penálem nebo pokutou. Penále činí 0,1% z dlužné částky za každý kalendářní den. Penalizace je povinná, penále musí být vypočteno. Penále lze z důvodu tvrdosti pouze prominout.

Pokuta může být uložena a může činit až 10 000 Kč. Bývá ukládána zejména v souvislosti s nesplněním ohlašovací povinnosti a opožděným přihlášením zaměstnance při nástupu do zaměstnání. Stejně jako u zdravotního pojištění musí být zaměstnanec přihlášen do 8 dnů po nástupu do zaměstnání.  

 

 

 

 

Osoby samostatně výdělečně činné

 

Jedná se o stejný okruh osob jako u zdravotního pojištění.

Poplatníky pojistného na sociální zabezpečení jsou tyto osoby pouze v případech, kdy jsou účastny na důchodovém pojištění. Ta může nastat jen v těch měsících, v nichž byla vykonávána příslušná činnost.

Od 1. 1. 2004 se samostatná výdělečná činnost rozděluje na hlavní samostatnou výdělečnou činnost a na vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud OSVČ v kalendářním roce:

 

- vykonávala zaměstnání a příjem ze zaměstnání, kterého v tomto roce dosáhla, činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy platné k 1. lednu kalendářního roku, za který se účast OSVČ na pojištění posuzuje,

- měla nárok na výplatu částečného nebo plného invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,

- měla nárok na rodičovský příspěvek apod.   

Povinnou účast na důchodovém pojištění založí určitá úroveň příjmu – rozhodná částka -  ze samostatné výdělečné činnosti (po odpočtu výdajů). Tato částka se mění vždy k 1. lednu. ///// V roce 2009  založí povinnou účast osoby samostatně výdělečně činné na důchodovém pojištění rozhodná částka ve výši 51 744 Kč.

 

Osoba samostatně výdělečně činná platí pojistné (z vyměřovacího základu) a zálohy na pojistné (z měsíčního vyměřovacího základu).

 

Vyměřovacím základem je nejméně 50% z rozdílu příjmů a výdajů dosažených v kalendářním roce, za který se pojištění platí.  /////////////////////////////////////////////

Pro úpravu maximálního vyměřovacího základu u odvodů na sociální pojištění platí stejné zásady jako pro odvody na zdravotní pojištění uvedené v tomto materiálu. V roce 2009 činí hodnota maximálního vyměřovacího základu 1 130 640 Kč. V praxi to znamená, že OSVČ bude platit odvody sociálního a zdravotního pojištění ještě z ročního příjmu 2 261 280, v roce 2010 činí hodnota maximálního vyměřovacího základu 1 707 048 a odvody sociálního a zdravotního pojištění bude OSVČ platit ještě z příjmu3 414 096 Kč. 

Od 1. ledna 2009 se bude pojistné na důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti ve výši 29,2% odvádět samostatně. Splatnost záloh bude od 1. do 20. dne následujícího měsíce. S ohledem na novelu zákona o platebním  styku je třeba, aby po 31. 12. 2009 byla platba odvodů připsána na účet České národní banky nejpozději do 20. dne následujícího měsíce.  

Odvod pojistného na důchodové pojištění, včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. činí u osob samostatně výdělečně činných 29,2%, pojistné na nemocenské pojištění se snížilo ze 4,4% na 1,4 z vyměřovacího základu. Od 1.1.2009 je nemocenské pojištění OSVČ odděleno od důchodového. Účast na nemocenském pojištění je i nadále dobrovolná.

Pojistné na důchodové pojištění je splatné do 8 dnů ode dne, v němž byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích. Přehled o příjmech a výdajích je předepsaný přehled, na kterém osoba samostatně výdělečně činná uvádí své příjmy a výdaje za předchozí  rok, vypočítává pojistné a výši záloh. Přehled se podává do jednoho měsíce od posledního dne zákonem stanovené lhůty pro podání daňového přiznání.  

Osoba samostatně výdělečně činná platí buď pojistné na důchodové pojištění nebo zálohy na pojistné a doplatek tohoto pojistného.

 

Podmínky pro placení pojistného a záloh se s účinností od 1.1.2004 změnily, a to v závislosti na tom, zda se v kalendářním roce jedná o výkon hlavní nebo vedlejší samostatné výdělečné činnosti.

Pojistné na důchodové pojištění za rok 2009 platí povinně OSVČ, která v tomto kalendářním roce 

- vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost,

- vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění, tzn., že její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti  po odpočtu výdajů  za rok 2008 činil alespoň 51 744 Kč.za rok 2009 56 532 Kč.  

 

Způsob stanovení záloh je s ohledem na rozdělení samostatné výdělečné činnosti na hlavní a vedlejší poměrně složitý a jeho demonstrace přesahuje možnosti tohoto příspěvku.  

////////////////////////////////////////////////////////////////////

 

Povinnost platit zálohy vzniká od měsíce, v němž byl anebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích, pokud podle něho bylo dosaženo takového příjmu, který založil povinnou účast na důchodovém pojištění. Zálohy se platí až do měsíce následujícího roku, který předchází měsíci, v němž byl anebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích.

 

 

POPLATKY

 

 

Poplatky vybírané v České republice vymezují následující právní předpisy:

 

 

Poplatky správní

Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

 

Poplatky místní

Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích

 

Poplatky soudní

Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích

 

Poplatky ostatní

Nařízení vlády č. 527/2004 Sb.,, kterým se stanoví výše poplatku za užívání dálnice a rychlostní silnice silničními motorovými vozidly,

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech,

Vyhláška č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod

povrchových,   

Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.

 

Poplatky z prodlení v občanském právu

Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení

podle občanského zákoníku

 

 

TRESTNÉ ČINY DAŇOVÉ

 

 

Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů vymezuje v následujících paragrafech tyto trestné činy související s daněmi:

 

§ 145a - Padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předměrů dokazujících splnění poplatkové povinnosti

 

1) Kdo padělá nebo pozmění nálepky k označení zboží pro daňové účely nebo jiné předměty vydávané státním orgánem nebo jím zmocněnou právnickou osobou jako doklad o splnění poplatkové povinnosti v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo takové nálepky nebo předměty uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve velkém rozsahu, nebo získá-li takovým činem značný prospěch.

 

§ 147 – Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

 

 

 

1) Kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svou zákonnou povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení, nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.

2) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu.

 

 

CHARAKTERISTIKA DAŇOVÉHO PROSTŘEDÍ

 

 

Daňové prostředí v České republice zdaleka neodpovídá běžnému evropskému standardu, který veřejná správa zajišťuje pro daňového poplatníka. Legislativní úprava procesu daňové správy v rozporu s ekonomickými zájmy národa a společnosti a podle mého názoru i v rozporu se Základní listinou lidských práv a svobod znerovnoprávňuje daňového poplatníka vůči správci daně do té míry, že případné nekvalifikované a protiprávní postupy správce daně mohou daňového poplatníka reálně zlikvidovat, aniž by byla ověřena jejich právní opodstatněnost.

Daňová legislativa je nepřehledná, nejasná, složitá a neustále se významně mění. Finanční úřady nejsou při jejím výkladu jednotně metodicky řízeny, není vyvozována personální ani finanční odpovědnost vůči pracovníkům správce daně za zjevné hrubé chyby v daňovém řízení. Ministerstvo financí vydává pro účely výkladu obecných textů daňových zákonů metodické pokyny řady D, které však nemají právní závaznost a finanční úřady je nemusí respektovat a mnohdy je také nerespektují. Významné novely daňových zákonů jsou vyhlašovány doslova na poslední chvíli, účast odborné veřejnosti i podnikatelské samosprávy na legislativním procesu je formální, symbolická a mizivá. Editační povinnost správce daně není legislativně upravena

Protože zákon o správě daní a poplatků neurčuje pro úkony správce daně žádné lhůty (zejména není stanovena žádná lhůta pro vyřízení nejčastějšího opravného prostředku odvolání), daňové spory jsou vyřizovány v řádech několika let. /////// Vynechaný text + nový:  Změnou k lepšímu je nové  ustanovení o odkladném účinku odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na zaplacení příslušné daně./////  vynechaný text …..

  Neuspokojivá je i činnost soudů s ohledem na termíny vyřizování a projednávání žalob, stát pro jejich činnost nevytváří potřebné podmínky a nesprávnými opatřeními dokonce jejich činnost blokuje.

 

Lze konstatovat, že systém politického a státního řízení zcela zjevně  neplní svou povinnost a funkci  -  poskytnout pro ekonomické činnosti podnikatelů a vůbec všech daňových poplatníků seriozní legislativní rámec. Důsledky tohoto stavu jsou všestranně špatné – zjevný handicap v konkurenceschopnosti, obtížnost strategického i finančního rozhodování a plánování, právní a majetkové nejistoty, významné negativní sociálně psychologické, etické a morální dopady zejména na drobné a střední podnikatele.

Protože jsme na půdě Hospodářské komory je prospěšné si uvědomit, že právě Hospodářská komora by měla s velkou razancí usilovat o změnu tohoto pro podnikání nepříznivého stavu a vyžadovat a účinně vynucovat od vlády její povinnosti a netolerovat zmetkovitou práci politických a stáních institucí.

Přes všechny nedostatky, které jsem uvedl, ekonomika České republiky roste. Svědčí to o tom, že i v nedokonalém prostoru lze podnikat dlouhodobě a úspěšně a určitě to svědčí o kvalitách českých podnikatelů. Ostatně pokud bychom chtěli podnikat v ideálních podmínkách asi bychom nezačali podnikat nikdy a nikde.

Jestliže údaje o ekonomickém růstu se  v plném rozsahu vztahovaly k období roku 2008, již v jeho závěru bylo možno zaznamenat strmý pokles zejména průmyslové produkce. V této souvislosti není možné nezaznamenat, že zásadní reformní kroky se  v době globální ekonomické recese stávají kontraproduktivními. Pro podnikatele se obecně zhoršily podmínky finančního leasingu, dočasně zkrácený leasing může vzhledem k všeobecnému poklesu výnosů využít málo firem,  prodloužila se doba odpisování osobních automobilů, novelou zákona o rezervách byla v podstatě zlikvidována možnost jejich vytváření, odvody podnikatelů na sociální a zdravotní pojištění ztratily daňovou účinnost při nárůstu maximálního vyměřovacího základu o více než 300%, daňově není stimulováno pořizování investic zejména u malého a drobného podnikání, zvýhodněné odpisy je možno využít pouze do 30.6.2010 , náklady na živou práci patří k nejvyšším v Evropě, problémem zůstávají stále vysoké ceny energetických vstupů, na zaměstnavatele se přenášejí náklady a administrativa spojené s výplatou nemocenských dávek v prvních čtrnácti dnech pracovní neschopnosti,  daňová legislativa je komplikovanější apod.    

Situaci lze shrnout a vyhodnotit tak, že podnikání v České republice s ohledem na zmíněná specifika vyžaduje kvalifikované ekonomické řízení firem, jehož součástí je i konkrétní strategie k optimalizaci daňových povinností založená na postupech pokud možno daňově jistých a nezpochybnitelných. Všem podnikatelům lze proto doporučit, aby se opírali o skutečně kvalifikované ekonomické, daňové, finanční a účetní poradenství se zárukami za kvalitu poskytnutých služeb.  

 

 

Jablonec nad Nisou

8. února 2010

 

 

Ing. Vladimír Opatrný