Kontaktní centrum česko-polské hospodářské spolupráce

Podnikání v ČR

 

 

I. Legislativní rámec podnikání.

V České republice je mnoho právních předpisů, které upravují živnostenské podnikání. Základními předpisy však jsou Obchodní zákoník upravující zakládání právnických osob – obchodních společností a vztahy mezi podnikateli a dále Živnostenský zákon.  Ten upravuje podmínky živnostenského podnikání a kontrolu nad jejich dodržováním. Může být považován za „nejdůležitější“ právní předpis v oblasti živnostenského práva. Bezprostředně na živnostenský zákon navazuje zákon o živnostenských úřadech.  Ten vymezuje strukturu, působnost a pravomoc živnostenských úřadů.

Dne 1.7.2008 vstoupila v platnost takzvaná „velká novela“ živnostenského zákona. Norma výrazně zjednodušila jak zahájení, tak samotný výkon podnikání. K hlavním změnám, ke kterým od tohoto data došlo, patří především snížení celkového počtu živností z dosavadních 261 na 95 živností. Z tohoto počtu je 94 živností regulovaných (nutnost splnění zvláštních podmínek) a jedna živnost volná, která obsahuje 80 oborů živností. K podnikání v rámci volné živnosti tedy již není potřeba několik různých živnostenských oprávnění a odpadla nutnost platit opakovaně tisícikorunový poplatek za každý obor činnosti.

Ke změnám došlo i v případě dokladu živnostenského oprávnění, Dosavadní průkazy živnostenského oprávnění, tzv. živnostenské listy, které byly vydávány zvlášť ke každé živnosti, nahradil jediný dokument a to výpis z živnostenského rejstříku.

Zjednodušením prošel i samostatný registrační formulář. Osmnáctistránkový tiskopis s téměř pětistovkou kolonek byl zredukován na strany dvě, a má o něco více než sto položek.

Novela zákona rovněž odbourala nutnost registrovat se a následně provádět změny ohlášení pouze u živnostenského úřadu místně příslušného podle bydliště, případně sídla organizační složky. Nově si tak od července 2008 mohou podnikatelé vyřídit vše potřebné na jakémkoli živnostenském úřadě v ČR.

Novela přinesla i novinku v podobě zrušení povinné praxe, která byla nutná pro získání odborné způsobilosti v rámci řemeslných živností. Po absolvování odborného učiliště či střední školy si tak mohou čerství absolventi zařídit živnostenské oprávnění a začít vlastní podnikání v oboru, bez nutnosti mít pro živnost odpovědného zástupce.

 

Vlastní podnikatelskou činnost a odbornou část jednotlivých živností pak zpřesňují další právní předpisy (zákony a vyhlášky) Např. stavební zákon, zákon o odpadech, o podnikání v cestovním ruchu apod. Všechny tyto právní předpisy jsou pro podnikatele závazné a musí být dodržovány. Jejich dodržování je ve většině případů dozorováno státními orgány s možností uložení sankce za jejich nedodržení.

 

Další oblastí předpisů jsou České státní normy (ČSN). Tyto předpisy nejsou pro podnikatele závazné. Upravují však požadavky, které by podnikatel měl splňovat a jejichž nedodržení, v případě že dojde k mimořádné události, má za následek postih podnikatele ať už ze strany správního orgánu nebo soudu. Některé důležité části státních norem byly legislativně převedeny do vyhlášek vydaných jednotlivými rezortními ministerstvy, mnohé však zůstaly platné jako ČSN.

 

Pro podnikatelskou činnost, jak bylo uvedeno, jsou základní následující zákonná ustanovení :

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Zákon č.  262/2006 Sb., zákoník práce

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví

Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon

Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže

Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů

Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon

 

Zejména tyto zákony provázejí podnikatele po celou dobu jejich podnikatelské činnosti.

 

 

II. Vymezení základních pojmů

Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost je zakotveno již v Listině základních práv a svobod.

 

Živnost

 

Obsah pojmu živnost je v živnostenském zákoně vymezen v návaznosti na obchodní zákoník.  Dle pozitivního vymezení je živností soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Živnostenský zákon vymezuje živnost i negativně, když stanovuje činnosti, při jejichž výkonu se o podnikání v režimu živnostenského zákona, tedy o živnost, nejedná.^[1]

 

Živnostenské oprávnění

 

Živnostenské oprávnění pojímá zákon jako subjektivní právo podnikatele provozovat živnost. Toto právo spočívá v oprávnění provozovat určitou konkrétní činnost. Nelze jej tedy ztotožňovat s výpisem ze živnostenského rejstříku, který je listinou prokazující oprávněnost výkonu živnostenského podnikání a má tak především legitimační poslání.

 

Podnikatel

 

Pojem podnikatele definuje obchodní zákoník.  Z hlediska živnostenského zákona se podnikatelem rozumí osoba, ať již právnická či fyzická, jenž podniká na základě živnostenského oprávnění.

 

Podnikatelem dle obchodního zákoníku je:

a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku,

b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění.

c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů (stanice technické kontroly, bankovnictví, výrobci elektrické energie a další, zejména uvedené v § 3 odst. 3 živnostenského zákona),

d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu,

 

Na území republiky mohou podnikat cizí státní příslušníci, za stejných podmínek jako státní příslušníci české republiky.

 

III. Vymezení podnikatelských subjektů

 

Právnické osoby

 

Právnickými osobami jsou sdružení fyzických nebo právnických osob, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy, jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Právnické osoby se zpravidla zřizují,  na základě písemné smlouvy nebo zakládací listiny. Vznikají dnem, kdy jsou zapsány do obchodního rejstříku. Způsob vzniku většiny právnických osob (obchodních společností), jejich jednání a ručení za závazky společnosti je zakotveno v Obchodním zákoníku.

Obchodní společnosti je právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Jsou jimi veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Evropské hospodářské zájmové sdružení a evropská společnost jsou upraveny též právem Evropských společenství a zvláštními právními předpisy.

Společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán do 90 dnů od založení společnosti nebo od doručení průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění. Není-li návrh podán ve stanovené lhůtě, nelze již na základě průkazu podnikatelského oprávnění podat návrh na zápis do obchodního rejstříku.

 

Fyzické osoby

 

Každá fyzická osoba může podnikat sama, pod svým vlastním jménem a příjmením. Fyzické osoby ze zemí EU se nemusí zapisovat do obchodního rejstříku. Podnikají pod svým vlastním jménem a příjmením. Podnikající fyzické osoby mají právní subjektivitu.

 

 

IV. Podnikatelská činnost uvedených subjektů na území ČR

Ve smyslu živnostenského zákona není podstatného rozdílu mezi podnikáním fyzických osob a právnických osob. Rozdíly jsou však v dalších zákonných ustanoveních. Jedná se zejména o institut bezpečnosti práce, daňového práva a v neposlední řadě i práva trestního.

Zahraniční osoby mohou podnikat na území České republiky za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného.

Z hlediska způsobu podnikání zahraničních osob ze zemí Evropské unie na území České republiky rozeznáváme:

 

A. Dočasné podnikání v ČR

 

Podnikatel, ať už občan členského státu EU, nebo právnická osoba se sídlem v některém členském státu EU, oprávněný provozovat živnost na území svého státu (vlastní živnostenské oprávnění) můžev České republice dočasně poskytovat služby v rozsahu svého oprávnění.

 

Fyzická osoba, dočasně a příležitostně poskytující služby na území České republiky v činnosti, která je obsahem některé z živností řemeslných, vázaných a koncesovaných, je povinna před tím, než začne vykonávat regulovanou činnost na území České republiky, písemně oznámit poskytování služeb uznávacímu orgánu, jímž je Ministerstvo průmyslu a obchodu.

K oznámení fyzická osoba poskytující služby přikládá

1. průkaz totožnosti, doklad osvědčující její státní příslušnost a případně doklad potvrzující právní postavení osoby, na niž se úprava vztahuje (zejména rodinného příslušníka),
2. doklad potvrzující, že je usazena v členském státě původu a v souladu s jeho právními předpisy vykonává předmětnou činnost a že jí oprávnění k výkonu předmětné činnosti v členském státě původu nebylo odejmuto ani dočasně pozastaveno,
3. doklad o odborné kvalifikaci,
4. doklad o tom, že předmětnou činnost vykonávala v členském státě původu po dobu nejméně 2 let během předcházejících 10 let, nebo doklad o regulovaném vzdělání, které ji odborně připravuje pro výkon předmětné činnosti v členském státě původu, není—li předmětná činnost v členském státě původu regulována.

 

Na právnické osoby dočasně a příležitostně poskytující služby se povinnost vztahuje přiměřeně. Doklady o odborné kvalifikaci nebo praxi dokládá u právnické osoby jí ustanovená osoba, která odpovídá za řádné poskytnutí služby.

 

Poskytovatelé služeb jsou rovněž povinni zajistit výkon činností, které jsou obsahem živností uvedených v příloze č. 5 živnostenského zákona pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost. Podmínka odborné způsobilosti se považuje za splněnou, doloží—li osoba poskytující služby za osoby v závislém postavení vykonávající předmětné činnosti doklad o jejich vzdělání, které je v členském státě původu odborně připravuje pro výkon předmětné činnosti, nebo není—li předmětná činnost v členském státě původu regulována, doklad o tom, že předmětnou činnost vykonávaly nejméně po dobu 2 let během předcházejících deseti let. Splnění uvedené povinnosti zjišťuje živnostenský úřad při kontrole.

 

Podnikatel musí být schopen prokázat při kontrole oprávněnost poskytování služeb a to průkazem totožnosti, dokladem osvědčujícím státní příslušnost, dokladem o tom, že osoba poskytující služby je usazena v členském státě původu a v souladu s jeho právními předpisy vykonává předmětnou činnost. (doporučení: předložit i překlad do českého jazyka)

 

 

B. Trvalé podnikání na území ČR

 

a) Podnikatel, který vlastní živnostenské oprávnění ana území svého státu  podniká,

1) může požádat o vystavení nového živnostenského oprávnění jako nepodnikající subjekt se splněním všech podmínek požadovaných k založení živnosti (viz bod b) tohoto odstavce)

2) založí organizační složku. Musí doložit doklad, že na území svého státu podniká.

3) právnická osoba vždy zakládá organizační složku

 

b) Podnikatel bude ohlašovat (žádat) o nové živnostenské oprávnění pro podnikání na území ČR.

V české republice existují čtyři druhy živností :

1. ohlašovací:

Ø volné  -  příloha č 4 zákona č. 455/1991 Sb.

Ø řemeslné - příloha č. 1  zákona č. 455/1991 Sb.

Ø vázané - příloha č. 2 zákona č. 455/1991 Sb.

 

2. koncesované - příloha č. 3 zák. č. 455/1991 Sb.

 

 

Podmínky stanovené pro zahraniční osoby – obecně:

- Požadované doklady (potvrzující určité skutečnosti), které byly vydány v cizí zemi, se živnostenskému úřadu předkládají v originále, současně s českým překladem.

- Zahraniční osoba, která bude ohlašovat živnost na území ČR, nemusí mít pobyt na území ČR. 

- Zahraniční osoba, která v zahraničí podniká, může zřídit na území ČR tzv. organizační složku svého podniku.

 

 

 1) Všeobecné podmínky provozování živnosti - fyzické osoby:

 

a - dosažení věku 18 let (prokazuje se předložením platného pasu fyzické osoby)

b - způsobilost k právním úkonům (prokazuje se předložením platného pasu fyzické osoby)

c - bezúhonnost (prokazuje se předložením výpisu z rejstříku trestů ČR, nebo dokladem vydaným státem, jehož je občanem, případně dokladem vydaným státem posledního pobytu v případě, že se jedná o občana EU)

 

 

2) Zvláštní podmínky pro provozování živností

 

Odborná způsobilost pro výkon činnosti:

Živnosti volné: není stanovena

 

Živnosti řemeslné:

1) řádné ukončení středního vzdělání s výučním listem v příslušném oboru vzdělání,

2) řádné ukončení středního vzdělání s maturitní zkouškou v příslušném oboru vzdělání, nebo s předměty odborné přípravy v příslušném oboru,

3) řádné ukončení vyššího odborného vzdělání v příslušném oboru vzdělání, 

4) řádné ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné oblasti studijních programů a studijních oborů, nebo

5) uznání odborné kvalifikace, vydané uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace,

6) ověření nebo uznání dosažené úplné kvalifikace pro příslušný obor na základě zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání

Živnosti vázané:

požadovaná odborná způsobilost je uvedena v druhém odstavci přílohy č. 2. živnostenského zákona

Koncesované živnosti:

požadovaná odborná způsobilost je uvedena v druhém odstavci přílohy č. 3 živnostenského zákona, podmínky pro vydání koncese jsou uvedeny v 3. sloupci a vyjádření příslušného orgánu k udělení koncese, je-li požadováno, ve 4. sloupci

 

zahraniční fyzické osoby, které v zahraničí nepodnikají a hodlají podnikat na území ČR prokazují a dokládají tyto skutečnosti:

 

- Živnost ohlašují – žádosti podávají  kterémukoli obecnímu živnostenskému úřadu na území ČR, nebo prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (CzechPOINT)

- Splnění všeobecných podmínek provozování živnosti (viz. výše)

- Podle typu živnosti, splnění podmínek zvláštní způsobilosti

- Doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektům a prostorám v nichž mají své místo podnikání

zahraniční fyzické  osoby, které v zahraničí podnikají a na území ČR si zřizují organizační složku svého podniku prokazují a dokládají tyto skutečnosti:

- Živnost ohlašují – žádosti podávají  kterémukoli obecnímu živnostenskému úřadu na území ČR, nebo prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (CzechPOINT)

- Splnění všeobecných podmínek provozování živnosti (viz. výše)

- Doklady prokazující, že má podnik mimo území ČR

- Doklady o vlastnickém nebo jiném právu k objektu nebo prostorám, v nichž je organizační  složka zahraniční osoby  v ČR umístěna,

- Jméno, příjmení, datum narození (případně rodné číslo, bylo-li v ČR přiděleno)  a bydliště ustanoveného vedoucího organizační složky,

- Ustanovují-li odpovědného zástupce a dokládají, že tento splňuje všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti. Nemusí mít pobyt v ČR.

 

zahraniční právnická osoba, která v zahraničí podniká a na území ČR si zřizuje organizační složku svého podniku prokazuje a dokládá tyto skutečnosti:

 

- Živnost ohlašují – žádosti podávají  kterémukoli obecnímu živnostenskému úřadu na území ČR, nebo prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (CzechPOINT)

- výpis z obchodního nebo obdobného rejstříku, vedeného ve státě sídla a doklad o tom, že její organizační složka na území ČR byla zapsána v obchodním rejstříku, pokud již byl zápis proveden  (doklady nesmí být starší 3 měsíců),

- doklady o vlastnickém nebo jiném právu k umístění organizační složky zahraniční osoby v ČR,

- ustanovuje odpovědného zástupce (v prvé řadě jím je vedoucí organizační složky, pokud tento splňuje podmínky zák. 455/1991 Sb.), uvádí jeho údaje a doklady prokazující, že splňuje všeobecné i zvláštní (je-li stanoveno – viz typy živností)  podmínky provozování dané živnosti. Pro živnosti volné, nemusí být odpovědný zástupce ustanovován

- je nutné předložit prohlášení odpovědného zástupce (je-li ustanoven), že souhlasí s ustanovením do funkce, podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, neučiní-li odpovědný zástupce prohlášení osobně před živnostenským úřadem.

 

 

Za předpokladu, že živnostenský úřad nemá pochybnosti o správnosti překladu, případně o pravosti podpisu nebo otisku razítka, nemusí být předkládané doklady, pokud nebyly vydány v českém jazyce, úředně přeloženy do českého jazyka (tj. tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků), ani ověřena pravost podpisu a otisku razítka na dokladu.

 

 

Centrální registrační místa (živnostenské úřady)

Rozšířením pravomoci živnostenských úřadů, od 1.8.2006, může podnikatel provést základní úkony při své registraci na centrálním registračním místě (živnostenském úřadě). Zde může kromě ohlášení živnosti zaregistrovat svou činnost pro finanční úřad, správu sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovnu, případně úřad práce. Jednotný registrační formulář (JRF) si může podnikatel stáhnout z internetu, vyplnit a předložit při registraci. Předání zvláštních částí JRF dalším úřadům, zabezpečuje živnostenský úřad samostatně. Toto však není podmínkou a jestliže podnikatel zvolí raději složitější variantu, může jednotlivé přihlášky předložit na odpovídajících úřadech.

Pomocí „Jednotného registračního formuláře“ jsou možné tyto registrace resp. přihlášky do evidencí:

Ve vztahu k živnostenskému úřadu:

· Ohlášení živnosti / Žádost o koncesi

· Ohlášení provozovny

Ve vztahu k finančnímu úřadu:

Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby

- přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob

- přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty

- přihláška k dani z nemovitosti

- přihláška k dani silniční

- přihláška k registraci pro plátcovy pokladny

- přihláška k registraci – odštěpné závody a provozovny

- přihláška k dani z příjmů jako plátci – daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně, zajišťující daň

Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby

- přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob

- přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty

- přihláška k dani z nemovitosti

- přihláška k dani silniční

- přihláška k registraci pro plátcovy pokladny

- přihláška k registraci – odštěpné závody a provozovny

- přihláška k dani z příjmů jako plátci – daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně, zajišťující daň

Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení:

- Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ (platí pouze pro FO)

- Přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ (pltí pouze pro FO)

Ve vztahu k úřadu práce:

- Hlášení volného pracovního místa, resp. jeho obsazení ( týká se jak fyzických, tak i právnických osob)

Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně:

- Oznámení pojištěnce (fyzické osoby) o zahájení (nebo ukončení) samostatné výdělečné činnosti

Dále existuje „změnový formulář“, kterým lze provést:

· Oznámení změny, resp. doplnění údajů dle § 49, resp. § 56 živnostenského zákona

· Žádost o zrušení živnostenského oprávnění

· Oznámení o zahájení/ukončení provozování živnosti v provozovně

· Oznámení o přerušení provozování živnosti

· Oznámení o pokračování v provozování živnosti před uplynutím doby, na kterou bylo provozování živnosti přerušeno

· Změny zástupců, statutárních orgánů

 

Po splnění požadovaných podmínek provede živnostenský úřad do pěti dní zápis do živnostenského rejstříku a vydá výpis.

Vznik živnostenského oprávnění:

- Právnickým osobám a fyzickým osobám v případě ohlašovací živnosti dnem ohlášení nebo, pokud je v ohlášení uveden pozdější den vzniku živnostenského oprávnění, tímto dnem. U koncesovaných živností dnem nabití právní moci rozhodnutí o udělení koncese.

 

Lhůty:

 

- Splnil-li ohlašovatel všechny podmínky stanovené zákonem, provede živnostenský úřad zápis do živnostenského rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis.

- Je-li k provozování živnosti podle zvláštních předpisů nebo přílohy č. 3 zákona nutné oprávnění nebo souhlas nebo povolení nebo vyjádření orgánu státní správy, živnostenský úřad mu předloží žádost o koncesi, spolu se všemi doklady předloženými žadatelem o koncesi, které jsou nezbytné k zaujetí stanoviska; tento orgán je povinen zaujmout stanovisko do 30 dnů od doručení žádosti, pokud v příloze č. 3 není stanoveno jinak. Jeho stanoviskem je živnostenský úřad vázán. Živnostenský úřad do 5 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese provede zápis do živnostenského rejstříku a podnikateli vydá výpis.

- návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení průkazu živnostenského oprávnění.

 

Poplatky :

- ohlášení živnosti při vstupu do živnostenského podnikání – 1 000 Kč

- další ohlášení – 500 Kč

- Přijetí žádosti o koncesi při vstupu do živnostenského podnikání – 1000 Kč

- Přijetí další žádosti o koncesi – 500 Kč

- Vydání výpisu z živnostenského rejstříku po provedení oznámení změny – 100 Kč

V. Povinnosti podnikatelských subjektů v ČR

Povinnosti podnikajících osob jsou upraveny zejména živnostenským zákonem. Dále pak zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a některými dalšími zákony.

Většina povinností podnikajících osob podle živnostenského zákona je definována v paragrafech 11, 17, 31 a 49 živnostenského zákona. Tyto povinnosti musí dodržovat každá právnická či fyzická osoba vykonávající svou činnost v režimu živnostenského podnikání.

Povinnosti podle živnostenského zákona

Odborná způsobilost osob vykonávajících činnost (§ 7)

1. Podnikatel je povinen zajistit výkon činností, které jsou obsahem živností uvedených v příloze č. 5 živnostenského zákona (např. masérské a rekondiční služby, péče o dítě do tří let věku atd.), pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti. O těchto osobách je podnikatel povinen vést evidenci a uchovávat kopie dokladů prokazující tuto způsobilost minimálně 3 roky od ukončení výkonu činností těmito osobami.

 

Odpovědný zástupce (§ 11)

2. Podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti, jenž jsou stanoveny v § 7 živnostenského zákona, nebo právnická osoba pro živnosti vyžadující splnění podmínek provozování živnosti podle § 7 živnostenského zákona má povinnost pro tyto živnosti ustanovit odpovědného zástupce.

3. Ustanovení odpovědného zástupce, nebo ukončení výkonu jeho funkce je podnikatel povinen oznámit živnostenskému úřadu do 15 dnů ode dne, kdy uvedená skutečnost nastala.

4. Přestane-li odpovědný zástupce vykonávat funkci, nebo nesplňuje-li podmínky, musí podnikatel nejpozději do 15 dnů ustanovit nového odpovědného zástupce.

 

Provozovna (§ 17)

Provozovnou se rozumí prostor, v němž je živnost provozována. Za provozovnu se pro účely živnostenského zákona považuje i stánek, pojízdná prodejna a obdobné zařízení, sloužící k prodeji zboží nebo k poskytování služeb.

5. Na žádost živnostenského úřadu je podnikatel povinen prokázat vlastnické nebo užívací právo k objektům nebo místnostem provozovny. V případě mobilní provozovny pak oprávněnost jejího umístění.

6. Podnikatel je povinen zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně oznámit předem živnostenskému úřadu. To neplatí pro automaty a mobilní provozovny.

7. Podnikatel je povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování živnosti podle zvláštních právních předpisů (stavební zákon). Tuto způsobilost podnikatel prokazuje např. kolaudačním rozhodnutím, rozhodnutím o změně užívání stavby atd.

8. Provozovna musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, bylo-li přiděleno. Mobilní provozovna nebo automat musí být dále označeny údajem o sídle nebo místě podnikání.

Provozovna určená pro prodej zboží, nebo poskytování služeb spotřebitelům musí být trvale a zvenčí viditelně označena také jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny, prodejní nebo provozní dobou určenou pro styk se spotřebitelem, kategorií a třídou ubytovacího zařízení poskytujícího přechodné ubytování

9. Při uzavření provozovny určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům je podnikatel povinen, nebrání-li tomu závažné důvody, předem na vhodném místě označit počátek a konec uzavření.

 

Další povinnosti (§ 31)

10. Podnikatel, který provozuje živnost prostřednictvím odpovědného zástupce je povinen zajistit jeho účast při provozování živnosti v potřebném rozsahu

11. Podnikatel je povinen viditelně označit obchodní firmou, popřípadě názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem objekt, v němž má místo podnikání, liší-li se od bydliště, nebo sídlo (organizační složku).

12. Podnikatel je povinen zajistit, aby na provozovně ve které je prodáváno zboží, nebo poskytována služba, byly kontrolnímu orgánu na žádost a ve lhůtě jím stanovené k dispozici doklady prokazující způsob nabytí prodávaného zboží, nebo materiálu používaného k poskytování služeb.

13. Podnikatel je povinen, jde-li o nákup použitého zboží nebo zboží bez dokladu nabytí, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, přijímání tohoto zboží do zástavy nebo zprostředkování jeho nákupu či přijetí do zástavy, před uzavřením smluvního vztahu identifikovat jeho účastníky. (Jméno a příjmení, rodné číslo, místo narození, pohlaví, trvalý pobyt, státní občanství. Druh a číslo dokladu ze kterého byly údaje ověřeny a orgán, který jej vydal.)

Dále musí být jednoznačně identifikován předmět smluvního vztahu. Identifikací předmětu smluvního vztahu se rozumí zjištění názvu výrobku, jeho značky a výrobního čísla, jsou-li na výrobku uvedeny. Jinak stručný popis výrobku, umožňující jeho dostatečnou identifikaci.

O těchto skutečnostech je podnikatel povinen vést evidenci a to včetně data uzavření smluvního vztahu. Tato evidence musí být přístupná v provozovně, v níž dochází k identifikaci a kde se toto zboží nachází.

Všechny identifikační údaje (účastníků i předmětu smluvního vztahu) je podnikatel povinen uchovávat po dobu 5 let ode dne uzavření smlouvy.

Jestliže se účastník smluvního vztahu odmítne podrobit identifikaci, nebo není-li možné identifikovat předmět smluvního vztahu, nesmí podnikatel zboží koupit, přijmout do zástavy, nebo zprostředkovat jeho nákup.

14. Podnikatel je povinen zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboží, nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého nebo slovenského jazyka.

15. Podnikatel odpovídá za to, že jeho zaměstnanci prokázali splnění podmínky bezúhonnosti, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis tuto podmínku bezúhonnosti zaměstnanců vyžaduje.

16. Podnikatel a fyzické osoby provozující činnost, která je předmětem živnosti, osoby jednající jejím jménem a odpovědný zástupce jsou povinni pracovníkům živnostenského úřadu prokázat totožnost.

17. Přerušení provozování živnosti na dobu delší než 6 měsíců je podnikatel povinen předem písemně oznámit živnostenskému úřadu.

18. Podnikatel je povinen vydat na žádost zákazníka doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby. Na dokladu musí být uvedeno označení podnikatele obchodní firmou, popřípadě názvem nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem, datem prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druh zboží nebo služby a cena.

19. Podnikatel je na žádost živnostenského úřadu sdělit, zda živnost provozuje a doložit doklady prokazující provozování živnosti

20. Podnikatel odpovídá za to, že jeho zaměstnanci splňují způsobilost pro výkon povolání stanovenou zvláštními právními předpisy, znalost bezpečnostních předpisů a předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví. (BOZP a PO)

21. Podnikatel, který připravuje mládež na povolání, je povinen řídit se zvláštními právními předpisy.

22. Podnikatel je povinen při provozování živnosti dodržovat povinnosti vyplívající z tohoto zákona a zvláštních předpisů.

 

Změny údajů (§ 49)

23. Podnikatel je povinen živnostenskému úřadu oznámit všechny změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny pro ohlášení živnosti, a předložit doklady o nich do 15 dnů ode dne jejich vzniku. To neplatí, pokud se jedná o změny a doplnění již zapsané do obchodního rejstříku. (Jedná se například o změny adresy bydliště, místa podnikání, příjmení a to jak u osob podnikajících, tak např. u odpovědných zástupců atp.)

 

Živnostenská kontrola

 

Živnostenskou kontrolu provádějí v rámci své působnosti živnostenské úřady, které sledují, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené živnostenským zákonem a ustanoveními jiných právních předpisů vztahujícími se na živnostenské podnikání.

Při kontrole plnění povinností, které vyplívají podnikateli pro provozování živnosti ze zvláštních právních předpisů, může živnostenský úřad vyžadovat od podnikatele doklady o splnění těchto povinností.

Kontrolní činnost v rámci živnostenské kontroly vykonávají zaměstnanci živnostenských úřadů. Při kontrolní činnosti mohou pořizovat zvukové a obrazové záznamy. Ke kontrole mohou být přizváni zástupci dalších orgánů a osob určených zvláštními právními předpisy. (např. PČR, IŽP, ČOI atd.)

 

 

Sankce za porušení povinností

 

Za nedodržení výše uvedených povinností může být živnostenským úřadem ve správním řízení udělena peněžitá sankce. V živnostenském zákoně je stanovena horní hranice pokuty u jednotlivých správních deliktů a pohybuje se od 10 000 Kč do 1 000 000 Kč.

Pokud je porušení povinností spolehlivě zjištěno a právnická nebo fyzická osoba je ochotna pokutu zaplatit, může být porušení povinností řešeno v blokovém řízení uložením pokuty do 5 000 Kč.

V některých případech, kdy podnikatel závažným způsobem porušuje podmínky stanovené tímto zákonem, může dojít pozastavení živnostenského oprávnění, či až jeho zrušení. V případě zrušení pak nemůže být následující tři roky uděleno nové živnostenské oprávnění ani v případě žádosti podnikatele.

V. Závěr

Na základě uvedených podkladů může podnikatel zahájit provozování živností v plném rozsahu. Dále se musí průběžně seznamovat s dalšími ustanoveními živnostenského zákona i dalších zákonů, majících přímý vztah k provozovaným živnostem.

V případě jakýchkoli nejasností, týkajících se zahájení podnikání v ČR, je možné se obrátit na kterýkoli obecní živnostenský úřad, kde jsou kompetentní pracovníci schopni poskytnout požadované informace.

Důležité odkazy:

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR	http://www.mpo.cz/
Obchodní rejstřík	http://www.justice.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/or/l_hled.sqw
Živnostenský rejstřík	http://www.rzp.cz/cgi-bin/aps_cacheWEB.sh?VSS_SERV=ZVWSBJFND
Adresy živnostenských úřadů	http://www.finance.cz/firmy/seznamy/zivnostenske-urady/
Státní zemědělská a potravinářská inspekce	http://www.szpi.gov.cz/
Ochranné známky	http://www.trademark.cz/
Portál veřejné správy	http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/place
Úřad průmyslového vlastnictví	http://isdvapl.upv.cz/servlet/page?_pageid=82,110&_dad=portal30&_schema=PORTAL30
Poradce BOZP a PO	http://www.vavservis.cz
České státní normy	http://www.vpmc.cz/normy/cleneni.php
Zatřídění OKEČ	http://www.volny.cz/siak
Česká agentura na podporu obchodu	http://www.czechtrade.cz/Global
Seznam živností	http://download.mpo.cz/get/34825/41291/492206/priloha001.pdf
Formuláře pro zápis do obchodního rejstříku	http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=47038
Zákony a vyhlášky	http://www.epravo.cz/v01/index.php3?s1=Y&s2=6&s3=1&s4=0&s5=0&s6=0
Portál pro podnikání a export	http://www.businessinfo.cz/cz/

Pracovní právo v ČR

I. Legislativní rámec pracovního práva

 

S výkonem živnostenského podnikání nepochybně úzce souvisí problematika zaměstnávání a pracovního práva. Nejdůležitějším a základním právním předpisem v oblasti pracovního práva je zákoník práce. Ten upravuje individuální pracovně právní vztahy, které zahrnují veškerou právní úpravu týkající se výkonu práce (závislé činnosti) fyzickými osobami, respektive vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit.

Zákoník práce se skládá ze 14 částí:

Ø Všeobecná ustanovení

Ø Pracovní poměr

Ø Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Ø Pracovní doba a doba odpočinku

Ø Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Ø Odměňování za práci, odměna za pracovní pohotovost, srážky z příjmů z pracovního vztahu

Ø Náhrada výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce

Ø Překážky v práci

Ø Dovolená

Ø Péče o zaměstnance

Ø Náhrada škody

Ø Informování, projednání v pracovněprávním vztahu a oprávnění odborové organizace, rada zaměstnanců a zástupců pro oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Ø Společná ustanovení

Ø Přechodná a závěrečná ustanovení

Zákoník práce však není jediným právním předpisem. Existují další zákony a prováděcí předpisy, jež pracovní právo upravují. Jedná se zejména o tyto:

Ø zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Ø zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání

Ø zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti

Ø zákon č. 251/2005 Sb., zákon o inspekci práce

Ø zákon č. 101/2000 Sb., zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů

II. Základní zásady pracovně právních vztahů

Zákoník práce stanovuje základní zásady, které musejí být v rámci pracovněprávních vztahů vždy dodržovány. Tato ustanovení by se měla promítat do všech ustanovení zákoníku práce.

Zaměstnavatel podle těchto zásad:

Ø nesmí přenášet riziko výkonu závislé práce na zaměstnance,

Ø musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz jakékoli diskriminace zaměstnanců,

Ø musí dodržovat zásadu poskytování stejné mzdy nebo platu za stejnou práci a za stejné hodnoty,

Ø poskytovat zaměstnanci informace v pracovněprávních vztazích a zajišťovat projednání s ním

Ø musí seznamovat zaměstnance s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy,

Ø nesmí zaměstnanci za porušení povinností ukládat peněžní postihy (vyjma škody, za kterou zaměstnanec odpovídá),

Ø může dočasně přidělit zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě jen v rámci agenturního zaměstnávání,

Ø musí zaměstnanci v pracovním poměru přidělovat práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby,

Ø nesmí postihovat nebo znevýhodňovat zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv.

Zaměstnanec

Způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká, pokud není v tomto zákoně dále stanoveno jinak, dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku; zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku.

Zaměstnavatel

Zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. Zaměstnavatel vystupuje v pracovněprávních vztazích svým jménem a má odpovědnost vyplývající z těchto vztahů.

III. Pracovní poměr

Je nejtypičtějším vztahem, ve kterém vykonávají fyzické osoby závislou práci. V tomto vztahu stojí zaměstnanec, který vykonává práci a je podřízen zaměstnavateli na straně jedné a zaměstnavatel, který mu práci ukládá, na straně druhé. Pokud fyzická osoba vykonává pro zaměstnavatele práci, odpovídající znakům závislé práce, musí s ní zaměstnavatel sjednat pracovněprávní vztah. Takovou práci tedy není dovoleno provádět na základě obchodněprávních nebo občanskoprávních smluv. Kromě pracovního poměru patří mezi vztahy, v nichž je vykonávána závislá práce, i vztahy vyplývající z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

1. Vznik pracovního poměru

Pracovní poměr může vzniknout pouze dvěma způsoby:

Ø uzavřením pracovní smlouvy

Ø jmenováním.

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce. Jestliže zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

Pracovní smlouva

Je základní právní skutečností, která vede ke vzniku pracovního poměru. Pracovní smlouva musí být vždy uzavřena písemně.

Pracovní smlouva musí obsahovat:

 

Ø druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,

Ø místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána,

Ø den nástupu do práce.

 

Strany pracovní smlouvy mají obvykle zájem si kromě těchto zákonem daných náležitostí dohodnout v pracovní smlouvě další podstatná ustanovení pracovně právního poměru. Mezi takové náležitosti patří například:

a) doba trvání pracovního poměru,

b) zkušební doba,

c) konkurenční ujednání

d) mzdové a další podmínky

Jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci.

ad a) Pracovní poměr je možné zjednat pouze na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou. Pokud nebyla sjednána doba jeho trvání, je pracovní poměr považován za sjednaný na dobu neurčitou.

Trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží.

ad b) 1) Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního. Sjednaná zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována. Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. Zkušební dobu není možné sjednat, jestliže pracovní poměr již vznikl. O dobu překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, se zkušební doba prodlužuje. Zkušební doba musí být sjednána písemně, jinak je neplatná.

ad c) Konkurenční doložky omezují zaměstnance ve výkonu výdělečné činnosti po skončení pracovního poměru. V době trvání pracovního poměru může zaměstnanec vykonávat jinou výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele pouze s jeho písemným souhlasem.

Informování o obsahu pracovního poměru

Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru.

 Informace musí obsahovat:

 

Ø jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,

Ø bližší označení druhu a místa výkonu práce,

Ø údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,

Ø údaj o výpovědních dobách,

Ø údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,

Ø údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,

Ø údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení účastníků těchto kolektivních smluv.

Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na pracovní poměr na dobu kratší než 1 měsíc.

Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.

Povinnosti vyplývající z pracovního poměru

Od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem.

Zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

2. Změny pracovního poměru

Převedení na jinou práci

Zaměstnavatel je povinen za podmínek stanovených zákonem převést zaměstnance na jinou práci.

Zaměstnavatel může za určitých podmínek stanovených zákonem převést zaměstnance na jinou práci,

 

Pracovní cesta

Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.

 

Přeložení

 

Přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, je možné pouze s jeho souhlasem a v rámci zaměstnavatele, pokud to nezbytně vyžaduje jeho provozní potřeba.

3. Skončení pracovního poměru

Pracovní poměr může být rozvázán jen:

 

a) dohodou,

b) výpovědí,

c) okamžitým zrušením,

d) zrušením ve zkušební době.

 

Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.

 

ad a) Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dohodu o rozvázání pracovního poměru musí být sjednána písemně, jinak je neplatná. V dohodě musí být uvedeny důvody rozvázání pracovního poměru, požaduje-li to zaměstnanec. Jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru vydá zaměstnavatel zaměstnanci.

 

ad b) Výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec. Výpověď musí být dána písemně a doručena druhému účastníku, jinak je neplatná.

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen pokud:

Ø ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

Ø přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

Ø stane-li se zaměstnanec nadbytečným

Ø nesmí-li zaměstnanec podle dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí,

Ø pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci,

Ø nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,

Ø jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu.

Byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce. Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.

 

Zákon dále stanovuje, za jakých podmínek nesmí dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď.

ad c) Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,

 

Ø byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců,

Ø porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže:

 

Ø podle lékařského posudku, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce,

Ø zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti.

 

ad d) Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Písemné oznámení o zrušení pracovního poměru podle odstavce 1 má být doručeno druhému účastníku zpravidla alespoň 3 dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit.

Odstupné

 

Zákoník práce stanoví povinnost zaměstnavatele zaplatit zaměstnanci v určitých případech ukončení pracovního poměru odstupné. Odstupné je míněno jako kompenzace za ukončení pracovního poměru v případech, kdy ukončení nezáviselo na osobě a pracovním výkonu zaměstnance. Odstupné má zaměstnanci pomoci překlenout období od ukončení pracovního poměru do doby, než si najde nové zaměstnání. Situace, za kterých má zaměstnanec na odstupné nárok,  jsou uvedeny v zákoníku práce. Jedná se zejména o výpověď z organizačních důvodů, nebo ukončení ze zdravotních důvodů. Pro účely odstupného se využije průměrný měsíční výdělek. Odstupné vyplácí zaměstnavatel po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu.

IV. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, jsou dvoustrannými právními úkony, které mají spíše doplňkovou funkci. Zákoník práce upřednostňuje pracovní poměr, přičemž cílem dohod je usnadňovat situaci zaměstnavateli i zaměstnanci svou flexibilitou. Zákonná úprava je poměrně strohá a nechává tak stranám volnost pro sjednání pracovních podmínek, které jim budou nejvíce vyhovovat. Dohody se vyznačují tím, že umožňují uzavřít pracovně právní vztah na relativně krátké a specifické práce. Zákon taxativně stanoví časový rozsah práce, kterou může zaměstnanec pro zaměstnavatele na základě dohod mimo pracovní poměr vykonat. Pokud se týká postavení zaměstnance, je zřejmé, že v případě dohod dochází k oslabení jeho ochrany a tak se na něj nevztahuje úprava týkající se především odstupného, délky pracovní doby, skončení pracovního poměru a odměňování. Tyto náležitosti si mohou strany sjednat podle svých potřeb.

Dohoda o provedení práce

Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 150 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce.

Dohoda o pracovní činnosti

Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 150 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak je neplatná; jedno vyhotovení této dohody vydá zaměstnanci. V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. Není-li sjednán způsob zrušení dohody o pracovní činnosti, je možné ji zrušit dohodou účastníků ke sjednanému dni; jednostranně může být zrušena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhému účastníku. Okamžité zrušení dohody o pracovní činnosti může být však sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr.

V. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce.

Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu jejich pracovních míst.

Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel.

Zákoník práce upravuje kromě oblasti předcházení ohrožení života a zdraví (prevence) dále také povinnosti zaměstnavatele a práva a povinnosti zaměstnance na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání.

VI. Závěr

Vzhledem k obsáhlosti právních předpisů v oblasti pracovního práva není možné celou problematiku obsáhnout v jednom článku. Přesto jsem se pokusil nastínit jakýsi základ pracovního práva v ČR, zejména pak způsoby vzniku, změn a zániku pracovního poměru, neboť se jedná o problematiku, která jistě podnikatele v pozici potencionálních zaměstnavatelů zajímá nejvíce. Pro hlubší proniknutí do problematiky je nutné nastudovat zákoník práce a další související předpisy.

S případnými dotazy k problematice zaměstnávání je možné se obrátit buď přímo na ministerstvo Práce a sociálních věcí, nebo na kterýkoli úřad práce.

Důležité odkazy:

Ministerstvo práce a sociálních věcí	http://www.mpsv.cz/cs/
Úřady práce	http://portal.mpsv.cz/sz/local
Státní úřad inspekce práce	http://portal.mpsv.cz/sz/local
Poradce BOZP a PO	http://www.vavservis.cz
Portál pro podnikání a export	http://www.businessinfo.cz/cz/