Kontaktní centrum česko-polské hospodářské spolupráce

Janusz Turakiewicz

Daně, pojistné na sociální a zdravotní pojištění a další veřejněprávní odvody v podnikatelské činnosti v Polsku v roce 2009

1. Úvod

K základním povinnostem podnikatelů patří placení veřejných odvodů, včetně daní a pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Ve většině případů se jedná o povinnost samostatného výpočtu daní.

Uvedená pravidla zdanění platí pro rok 2009. V mnoha případech se tato pravidla liší od dosavadních úprav.

2. Daňová soustava v Polsku.

Daňová soustava v Polsku se skládá:

	daně
	přímé	nepřímé
jsou příjmem státního rozpočtu	z příjmu právnických osob (CIT) z příjmu fyzických osob (PIT)	z přidané hodnoty (DPH) spotřební daň daň z výher
	z občanskoprávních úkonů (DOÚ) dědická a darovací z nemovitostí silniční zemědělská lesní		jsou příjmem rozpočtů samospráv

 

	Poplatky
jsou příjmem státního rozpočtu
		finanční poplatek (kolky) správní poplatek tržní poplatek místní poplatek lázeňský poplatek poplatek ze psů	jsou příjmem rozpočtů samospráv

 

	ostatní veřejná plnění (vybraná)
centralizovaná	pojistné na sociální pojištění pojistné na zdravotní pojištění příspěvek do Fondu práce příspěvek do Fondu garantovaných zaměstnaneckých plnění příspěvek do Státního fondu pro rehabilitaci postižených osob rozhlasový a televizní poplatek
		poplatky za hospodářské využití životního prostředí	decentralizovaná

1. Daňová soustava.

3.1. Legislativní rámec.

Základní význam pro stanovení daňových povinností podnikatelů v Polsku mají:

(a) Ústava Polské republiky z 2. dubna 1997, která stanoví, že:

„Každý je povinen nést zatížení veřejných plnění a odvodů, včetně daní, stanovených zákonem.”  (Čl. 84),

„Ukládání daní, jiných veřejných poplatků, určování subjektů, objektů zdanění a daňových sazeb a dále i zásad přiznávání daňových úlev a prominutí, kategorií subjektů osvobozených od daní, upravuje zákon”  (Čl. 217),

(b) Acquis Communautaire (komunitární právo) Evropské unie, přijaté dne 1. 5. 2004 závazné na území Polské republiky, a to zejména:

Nařízení Rady (EHS) č. 2913/91 ze dne 12.10.1992 ustanovující Celní zákon Společenství

Nařízení (ES) č. 638/2004 Evropského parlamentu a Rady ze dne 31.3.2004 týkající se statistik Společenství o obchodování se zbožím mezi členskými státy a rušící nařízení Rady (EHS) č. 3330/91.

Nařízení Komise (ES) č. 1982/2004 ze dne 18.11.2004, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) o statistice Společenství o obchodování se zbožím mezi členskými státy a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1901/2000 a (EHS) č. 3590/92.

Nařízení Rady (ES) č. 1777/2005 ze dne 17.10.2005, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 77/388/EHS o společném systému daně z přidané hodnoty.  

Směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25.02.1992 o obecné úpravě, držení, pohybu a sledování výrobků podléhajících spotřební daní, změněná směrnicí Rady 94/74/ES ze dne 22.12.1994.

Šestá směrnice Rady ze dne 17.5.1977 o sladění legislativy členských států týkající se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (77/388/EHS).

Směrnice Rady č. 2006/112/ES ze dne 28.11.2006 o společném systému daně z přidané hodnoty.

(c) mezinárodní smlouvy

Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi PR a ČR, podepsána dne 24.06.1993.

Úmluva sepsaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci celních správ, podepsaná v Bruselu dne 18.12.1997.

(d) zákony:

UCIT – Zákon ze dne 15.02.1992 o dani z příjmů právnických osob

UKKS – Zákon ze dne 10.09.1999 - Trestní finanční zákon.

UKS – Zákon ze dne 28.09.1991 o finanční kontrole.

UNIP – Zákon ze dne 13.10.1995 o pravidlech evidence a identifikace poplatníků.

UOP – Zákon ze dne 29.08.1997 - Správa daní a poplatků.

UKS – Zákon ze dne 09.09.2000 o finanční kontrole.

UPA – Zákon ze dne 23.01.2004 o spotřební dani

UPCC – Zákon ze dne 09.09.2000 o dani z občanskoprávních úkonů.

UPEA – Zákon ze dne 17.06.1966 o exekučním řízení ve správě.

UPIT – Zákon ze dne 26.07.1991 o dani z příjmů fyzických osob.

UPITR – Zákon ze dne 20.11.1998 o paušální dani z některých příjmů fyzických osob.

UPL – Zákon ze dne 30.10.2002 o dani z lesního půdního fondu.

UPOL – Zákon ze dne 12.01.1991 o místních daních a poplatcích.

UPR – Zákon ze dne 15.11.1984 o dani ze zemědělského půdního fondu.

UVAT – Zákon ze dne 11.03.2004 o dani z přidané hodnoty.

Pro řádné stanovení daňových povinností mají často význam i předpisy obsažené mj. v:

UC – Zákon ze dne 05.07.2001 o cenách

UKC – Zákon ze dne 23.04.1964 – Občanský zákoník.

UPBu – Zákon ze dne 07.07.1994 – Stavební zákon.

UR – Zákon ze dne 29.09.1994 o účetnictví.

(d) prováděcí nařízení vydávaná vládou nebo oprávněnými ministry, nejdůležitější pro platby podnikatelů jsou uvedena po výkladu k jednotlivým zákonům.

3.2. Správa daní a poplatků.

Zákon o SDP upravuje záležitosti daňových závazků (mj. platební lhůty, penále za prodlení a poplatek za prodloužení lhůty, zánik daňových závazků, promlčení, přeplatek, oprava přiznání), daňových informací, daňového řízení (mj. vyřizování záležitostí, doručování, předvolání, navrácení termínu v předešlý stav, zahájení řízení, záznamy a protokoly, zpřístupňování spisů, důkazy, rozhodnutí, usnesení, odvolání, stížnosti), daňové kontroly a kontrolní činnost, mlčenlivost a vydávání potvrzení. Předpisy o SDP se uplatňují pro (1) daně, poplatky a nedaňové pohledávky státního rozpočtu a rozpočtů územních samospráv, k jejichž stanovení nebo určení jsou oprávněni správci daně, (2) finanční poplatek a poplatky, které upravují předpisy o místních daních a poplatcích a (3) záležitosti z oblasti daňové legislativy jiné než vyjmenované v b. (1), které spadají do příslušnosti správců daní.

Nařízení ministra financí ze dne 22.8.2005 o vyměření úroků z prodlení a poplatku za prodloužení lhůty a také rozsahu informací, které musí být obsažené v dokladech.

Nařízení ministra financí ze dne 20.6.2007 o oprávnění k vydávání výkladu daňových právních předpisů.

Nařízení ministra financí ze dne 20.6.2007 o vzoru žádosti o vydání výkladu daňových právních předpisů a způsobu placení poplatku za žádost.

Nařízení ministra financí ze dne 22.8.2005 o příslušnosti daňových orgánů.

3.3. Identifikace a evidence poplatníků.

Označení poplatníků identifikačními čísly bylo v Polsku zahájeno v roce 1993 při zavedení daně z přidané hodnoty.

V souladu se zákonem UNIP mají fyzické osoby, právnické osoby, organizační složky bez právní subjektivity a provozovny (pobočky) právnických osob, které jsou na základě zvláštních předpisů poplatníky nebo plátci daní nebo plátci pojistného na sociální a zdravotní pojištění, evidenční povinnost a získavají daňová identifikační čísla DIČ (NIP). Řízení ve věci přidělení DIČ probíhá na základě zákona o SDP.Evidenci poplatníků vedou finanční úřady, které přidělují DIČ na základě správního rozhodnutí. Toto číslo nemůže mít skrytý nebo zjevný významový charakter, určující jisté charakteristiky poplatníka. DIČ se skládá z desíti čísel, z nichž první tři určují finanční úřad přidělující číslo.

Osoby povinnné k identifikačnímu přihlášení se přihlašují jen jednou, bez ohledu na druh a výši daně placené poplatníkem, formu zdanění, počet nebo druh provozované živnosti nebo počet provozovaných provozoven. Držitel DIČ je povinen aktualizovat údaje obsažené v identifikační přihlášce.

Poplatníci mají povinnost uvádět DIČ na veškerých dokladech spojených s vykonáváním daňových závazků a nedaňových rozpočtových pohledávek, které mají povinnost vybírat správci daní a celní orgány. Poplatníci mají povinnost uvádět DIČ na žádost orgánů vládní správy a samosprávy, orgánů finanční kontroly, zástupců Nejvyššího kontrolního úřadu, bank, občanskoprávních stran, plátců a příjemců daní a nedaňových rozpočtových pohledávek.

Na žádost zájemce je finanční úřad povinen potvrdit skutečnost přidělení DIČ subjektu, který jej používá. Zájemcem může být, jak sám poplatník, kterého se potvrzení týká, tak i třetí osoba, která má právní zájem k podání žádosti. Na žádost poplatníka vydává finanční úřad, který vydal rozhodnutí o přidělení DIČ, duplikát rozhodnutí o přidělení DIČ.

3.4. Trestní finanční zákon.

UKKS upravuje odpovědnost za finanční přestupky a trestné činy (proti: daňovým povinnostem a vyučtování z titulu dotace nebo subvecne, celním povinnostem, pravidlům zahraničního obratu zbožím a službami, devizovému obratu, organizaci sázek a loterií, privatizaci státního majetku), řízení ve věcech finančních trestních činů a přestupků a výkonné řízení ve věcech finančních trestných činů a přestupků (výkon trestů a vykonávání trestních prostředků).

Potrestán za finanční trestný čin nebo přestupek nebude ten, kdo po spáchání nedovoleného činu tento oznámil orgánu činnému v trestním řízení a odhalil podstatné okolnosti tohoto činu a ve lhůtě stanovené oprávněným orgánem zaplatil celou veřejnoprávní pohledávku zkrácenou nebo ohroženou zmenšením v důsledku nedovoleného činu. Oznámení je nutné podat písemně nebo ústně do protokolu. Oznámení je neúčinné, bylo-li podáno: (1) v době, kdy orgán činný v trestním řízení již měl prokazatelně doloženou informaci o spáchání finančního trestného činu nebo přestupku, (2) po zahájení služebních úkonů orgánem činným v trestním řízení, především prohledání, ověřujícího úkonu nebo kontroly pro odhalení finančního trestného činu nebo přestupku leda, že tento úkon nezadal příčinu k zahájení řízení ve věci tohoto nedovoleného činu. .

Vyšetřující orgán ve věcech finančních trestných činů a přestupků je finanční úřad, inspektor finanční kontroly, celní úřad, Pohraniční policie, Státní policie a Vojenská policie, a ve věcech finančních trestních činů i Agentura pro vnitřní bezpečnost. Kromě státního zástupce je veřejným žalobcem u soudu orgán, který podává a posiluje žalobu.

3.5. Exekuční řízení ve správě.

Nezaplatí-li poplatník, plátce nebo inkasista daně, poplatky nebo jiné pohledávky, které upravuje zákon o SDP, spadají tyto do správní exekuce, jejíž pravidla stanoví zákon UPEA. Stanoví také i pravidla pro zajištění daňového závazku na majetku před lhůtou splatnosti a uplatňované donucovací prostředky během exekuce sloužící ke splnění jejich závazků.

V oblasti exekuce peněžních pohledávek se zákon UEAP vztahuje k záležitostem exekuce: ze mzdy za práci, z důchodových a sociálních dávek, z bankovních účtů a spořících vkladů, z jiných peněžních pohledávek a jiných majetkových práv (z práv k cenným papírům zapsaných na účtech cenných papírů, ze směnky, z autorských majetkových práv a příbuzných práv a z práv průmyslového vlastnictví, z podílu ve společnosti s ručením omezeným, z ostatních majetkových práv), z movitostí a nemovitostí a ze zlomkové části nemovitosti a práva dlouhodobého užívání.

3.6. Daň z přidané hodnoty.

Roční příjmy nepřesahující částku 50.000 PLN jsou od daně osvobozené. Podnikatel se může tohoto osvobození vzdát.

Základním pravidlem zdanění DPH je vyučtování daně na výstupu v měsíci uskutečnění prodeje a vyučtování daně k odpočtu (na vstupu) z pořízeného zboží v měsíci obdržení daňového dokladu nebo v jednom ze dvou následujících měsíců. Malý poplatník, poplatník daně z přidané hodnoty: (a) u něhož objem prodeje (včetně daně) nepřesáhl v předchozím zdaňovacím roce částku vyjádřenou ve zlotých rovnající se hodnotě 1.200.000 EUR, (b) který vede makléřský podnik, řídí investiční fondy, je agentem, poskytovatelem nebo jinou osobou poskytující služby obdobného charakteru, s výjimkou zástavárny – pokud výše provizí nebo jiných forem odměny za provedené služby (včetně daně) nepřesáhla v předchozím zdaňovacím roce částku vyjádřenou ve zlotých rovnající se hodnotě  45.000 EUR, má právo výběru tzv. pokladní metody vyúčtování, která spočívá v tom, že daňová povinnost k dani z přidané hodnoty vzniká ke dni zaplacení celé nebo částečné pohledávky, nejpozdějí však do 90 dnů od dne vydání zboží nebo poskytnutí služby. „Malý poplatník” může odstoupit od „pokladní metody”, ne však dříve, než po 12 měsících, v průběhu kterých vyučtovával daň touto metodou, po předchozím písemném oznámení finančnímu úřadu, a to do konce čtvrtletí, kdy uplatňoval tuto metodu.

Poplatníci mají povinnost podávat finančnímu úřadu daňová přiznání VAT-7 do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, kdy vzniklo zdanitelné plnění. „Malí poplatníci”, kteří zvolili „pokladní metodu”, podávají finančnímu úřadu daňová přiznání VAT-7K do 25. dne měsíce následujícího po čtvrletí, ve kterém vzniklo zdanitelné plnění. Přiznání ve čtvrtletních obdobích mohou předkládat malí poplatníci, kteří nezvolili „pokladní metodu” (VAT-7K) a další poplatníci (VAT-7D) po předchozím písemném oznámení finančnímu úřadu, do 25. dne druhého měsíce čtvrtletí, za které budou poprvé podávat čtvrletní přiznání. Základem pro vyhotovení příznání je evidence prodeje a nákupů, které umožňují určit, na základě daňových dokladů a jiných dokumentů částky, které jsou základem zdanění a výši daně a hodnoty nákupů bez DPH a daně k odečtení při nákupu. Ve stejných termínech jsou poplatníci povinni vypočítat a zaplatit daň na účet příslušného finančního úřadu.

Základní sazba DPH činí 22%. Snížené sazby 7%, 3% a 0% a osvobození od daně se uplatňují pro zboží a služby vyjmenované v zákoně o DPH (UVAT) nebo v nařízeních Ministra financí.

Poplatníci, kteří prodávají zboží a poskytují služby, včetně obchodu a gastronomie, pro nepodnikající fyzické osoby a paušální zemědělce, mají povinnost vést evidenci obratu a částek daně z prodeje při využití registračních pokladen. Podrobná pravidla fungování registračních pokladen stanoví Ministr financí.

Poplatníci mají povinnost vystavit daňový doklad, který obsahuje především druh prodávaného zboží, datum prodeje, jednotkovou cenu bez DPH, hodnotu prodeje, částku daně, částku pohledávky a údaje týkající se poplatníka a kupujícího. V případně prodeje osvobozeného od daně je povinnou součástí daňového dokladu symbol PKWiU (Polská klasifikace zboží a služeb) prodávaného zboží nebo služby. Podrobná pravidla vystavení a uchovávání daňových dokladů stanoví Ministr financí.

Nařízení ministra financí ze dne 28.22.2008 o provádění některých předpisů zákona o dani z přidané hodnoty.

Nařízení Ministra financí ze dne 28.11.2008 o vrácení daně některým poplatníkům, vystavování faktur, způsobu jejich uchovávání a seznamu zboží a služeb, na které se nevztahuje osvobození z daně z přidané hodnoty.

Nařízení ministra financí ze dne 14.7.2005 o vystavování a zasílání faktur elektronickou formou a také úchovávání a zpřístupňování daňovému orgánu nebo orgánu finanční kontroly.

Nařízení ministra financí ze dne 5.4.2004 o vzorech dokumentů spojených s registrací poplatníků v oblasti daně z přidané hodnoty.

Nařízení ministra financí ze dne 28.11.2008 o vzorech daňových přiznání pro daň z přidané hodnoty.

Nařízení ministra financí ze dne 28.11.2008 o kritériích a technických podmínkách, které musí splňovat registrační pokladny a podmínkách jejich používání.

3.7. Spotřební daň.

Spotřební daň se týká spotřebních výrobků harmonizovaných i neharmonizovaných, v souladu s pravidly platnými v Evropské unii. Jednotková balení tabákových a alkoholových výrobků (s výjimkou piva), která jsou předmětem obratu, musí být označeny kolky.

Dne 1.3.2009 vstoupí v platnost Zákon ze dne 6.12.2008 o spotřební dani (Sb.zák. 2009-003-0011).

3.8. Daň z příjmů právnických osob (CIT)

Základní pravidlo zdanění daní z příjmů právnických osob stanoví, že poplatníci, kteří mají sídlo nebo představenstvo na území Polské republiky, mají daňovou povinnost této daně v rámci úhrnu svých příjmů, bez ohledu na místo jejich zdroje. Daň ma lineární charakter, sazba činí 19% základu daně, kterým jsou příjmy vyčíslené na základě řádně vedených účetních knih. Poplatníci mají povinnost každý měsíc samostatně vypočítat příjem a výši daně a zaplatit zálohu na tuto daň, a to do 20. dne následujícího měsíce. Od roku 2007 byla zrušena povinnost podávat měsíční daňová přiznání. Do konce třetího měsíce po ukončení zdaňovacího období, jsou poplatníci povinni podat daňové přiznání o výši příjmů/ztráty.

Malí poplatníci, kteří poprvé zahájili nezemědělskou podnikatelskou činnost, mají možnost využít tzv. „daňové prázdniny”. Jsou na základě příslušných podmínek osvobozeni od povinnosti platit daň z následující činnosti:

(1) ve zdanitelném období následujícím přímo po roce, kdy zahájili činnost, byla-li tato činnost v roce jejího zahájení provozována minimálně 10 celých měsíců,

(2) dva roky po roce, kdy zahájili činnost, byla-li tato činnost v roce jejího zahájení provozována dobu kratší než 10 měsíců.

Vyučtování příjmů za toto období se provádí v průběhu následujících pěti let, po 20% v každém z nich. Jednou z podmínek je podání prohlášení o využití tohoto osvobození příslušnému finančním úřadu; prohlášení se podává písemně do 31. ledna zdaňovacího období, ve kterém poplatník bude uplatňovat toto osvobození.

Pro řádné vyučtování daně z příjmů právnických osob je nutné podrobně znát seznam nákladů pro zajištění a udržení příjmů, předmětné úlevy a odpočty od základu daně. Zvláštní význam zde mají předpisy týkající se odpisů hmotného a nehmotného majetku, protože výčet ročních odpisových sazeb, stanovených v příloze zákona o dani z příjmů právnických osob, je často základem ke stanovení odpisů pro účely zákona o účetnictví.

Odpisy lze uplatňovat ve stejné výši každý měsíc nebo čtvrtletně nebo jednorázově na konec zdaňovacího období. Součet odpisů hmotného a nehmotného majetku za první zdaňovací období, kdy tento majetek byl zaveden do evidence, nemůže překročit hodnotu těchto odpisů příslušných pro období od jejich zavedení do evidence do konce tohoto zdaňovacího období.

Nařízení ministra financí ze dne 18.12.2006 o stanovení vzorů přiznání, přehledu, prohlášení a daňových informací platných v oblasti daně z příjmů právnických osob.

Nařízení ministra financí ze dne 16..5.2005 o stanovení zemí a území, kde dochází k nekalé hospodářské souteži  pro účely daně z příjmů právnických osob.

3.9. Daň z příjmů fyzických osob (PIT).

Podnikatel podnikající jako fyzická osoba nebo společník společnosti bez právní subjektivity má ve většině případů možnost volby formy zdanění a vedení účetnictví; omezení volby se týká pouze přesně stanovených druhů činností a vyskytuje se v případě překročení určité velikosti podniku:

· ze zdanění formou tzv. paušálu z evidovaných příjmů jsou vyloučeni podnikatelé, jejichž příjmy v předchozím roce překročily 150.000 PLN,

· po překročení výnosů z prodeje zboží bez DPH, výrobků a finančních operací ve výši 1.200.000 EUR mají fyzické osoby a občanské společnosti fyzických osob povinnost vést v následujícím zdaňovacím období účetní knihy.

Volbě druhu vedení účetnictví (evidencí) a formy zdanění by měla předcházet podrobná analýza dopadů náročnosti a nákladů v oblasti daňových dopadů. Taková analýza by měla být provedena každoročně, před uplynutím termínu pro oznámení o provedeném výběru finančnímu úřadu.

Nařízení ministra financí ze dne 17.12.2002 o vedení evidence příjmů a přehledu dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku.

Nařízení ministra financí ze dne 17.12.2008 o vedení evidence zaměstnanců.

Nařízení ministra financí ze dne 17.12.2002 o vedení mzdových listů zaměstnanců.

Nařízení ministra financí ze dne 26.08.2003 o vedení daňové evidence příjmů a výdajů. (jednoduché účetnictví - pozn. překl.)

Nařízení ministra financí ze dne 16.05.2005 o stanovení zemí a území, kde dochází k nekalé hospodářské soutěži pro účely daně z příjmů fyzických osob.

3.9.1. Zdanění příjmů dle všeobecných pravidel.

Poplatníci zdaněni dle Zákona o dani z příjmů fyzických osob, to znamená dle tzv. obecných zásad, jsou povinni vést (1) daňovou knihu příjmů a výdajů (podatkowa księga przychodów i rozchodów), jež je základem pro stanovení základu daně, (2) evidenci hmotného a nehmotného majetku, (3) evidenci drobného majetku, (4) mzdové listy zaměstnanců, (5) evidenci prodeje, (6) evidenci jízd vozidla, které není hmotným majetkem a (7) vypočítávat zálohy na daň z příjmů a platit je na účet finančního úřadu.

Od roku 2007 byla zrušena povinnost podávat měsíční daňová přiznání. Daňové přiznání za zdaňovací roční období se podává do konce dubna následujícího roku. Jsou v něm zohledněny příjmy (ztráty) ze všech zdrojů příjmů poplatníka, zaplacené pojistné na sociální a zdravotní pojištění, úlevy a odpočty ze všech titulů, na které má poplatník nárok. Ve stejné lhůtě je poplatník povinen doplatit daň, je-li částka vyplývající z ročního vyučtování vyšší než zálohy zaplacené během zdaňovacího roku. Došlo-li k přeplatku, bude tento vrácen do tří měsíců od podání přiznání nebo bude zaučtován ve prospěch jiných vymahatelných daňových závazků.

Za příjem z nezemědělské podnikatelské činnosti se považují pohledávky, i když nebyly ve skutečnosti obdržené, po odečtení hodnoty vráceného zboží, poskytnutých bonusů a slev. U poplatníků, kteří prodávají zboží a služby zdanitelné daní z přidané hodnoty, se za příjem z tohoto prodeje považuje příjem snížený o daň z přidané hodnoty na výstupu.

V roce 2009 dosavadní daňové sazby

Základ daně (PLN)		Daň činí
nad	do
	44.490	19% mínus částka snížující daň 586,85 PLN
44.490	85.528	7.866,25 PLN + 30% z částky nad 44.490 PLN
85.528		20.177,65 PLN + 40% z částky nad 85.528 PLN

byly nahrazeny dvěma sazbami:

Základ daně (PLN)		Daň činí
nad	do
	85.528	18% mínus částka snížující daň 556,02 PLN
85.528		14.839,02 PLN + 32% z částky nad 85.528 PLN

 

Od roku 2002 existuje možnost uplatňovat tzv. "daňové prázdniny”, a to za stejných podmínek jako u daně z příjmů právnických osob.

Pro řádné vyučtování daně z příjmů fyzických osob je nutné podrobně znát seznam předmětných osvobození, nákladů pro zajištění a udržení příjmů a odpočty od základu daně.

3.9.2. Paušalní zdanění.

Dle zákona UPITR lze paušální daň z příjmů platit formou paušálu z evidovaných příjmů nebo daňové karty.

3.9.2.1. Paušál z evidovaných příjmů.

Při placení daně z příjmu touto formou vzniká povinnost:

- vést evidenci příjmů, která je základem pro stanovení výše základu daně,

- vést evidenci dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku,

- vést evidenci drobného majetku,

- vést mzdové listy zaměstnanců,

- vypočítávat zálohy na daň z příjmu a platit je na účet finančího úřadu.

Poplatník předkládá finančnímu úřadu, příslušnému podle místa bydliště, písemné prohlášení o volbě zdanění formou paušálu z evidovanýh příjmů za dané zdaňovací období do 20. ledna zdaňovacího období, pokud v této lhůtě neoznámil ukončení podnikatelské činnosti nebo pokud nezvolil jinou formu zdanění, má se za to, že nadále podniká formou evidovaného paušálu. Poplatníci, kteří hradí daň formou evidovaného paušálu jsou povinni každý měsíc vypočítat paušální daň a zaplatit ji do 20. dne následujícího měsíce a za měsíc prosinec ve lhůtě pro podání daňového přiznání – na účet finančního úřadu. Tito poplatníci jsou povinni podat finančnímu úřadu, příslušného podle místa bydliště, přiznání o výši dosaženého příjmu, výši vyčíslených odpočtů a výši paušálu z evidovaných příjmů, a to do 31.ledna.

Paušál z evidovaných příjmů, závisle na druhu příjmů, činí 3%, 5,5%, 8,5%, 17,0% a 20%.

Poplatníci, kteří poprvé zahájili provozování nezemědělské podnikatelské činnosti, mohou využít „daňové prázdniny” za podmínek stejných jako u daně z příjmů fyzických osob.

Příjmy zdaňované paušálními formami daně se nesčítají s příjmy z jiných zdrojů, na které se vztahuje daň z příjmů fyzických osob.

3.9.2.2. Daňová karta.

Daňová karta je formou paušálního zdanění, kterou mohou uplatňovat podnikatelé podnikající v rámci živností vyjmenovaných v zákoně UPITR.

Poplatníci, kteří provozují činnost zdaněnou daňovou kartou, jsou osvobozeni od povinnosti vést knihy, podávat daňová přiznání, přiznání o výši dosažených příjmů a platit zálohy na daň z příjmů. Možnost uplatňovat daňovou kartu vzniká na žádost poplatníka předloženou dle stanoveného vzoru příslušnému finančnímu úřadu, nejpozději do 20. ledna zdaňovacího období, pokud v této lhůtě neoznámil ukončení podnikatelské činnosti nebo pokud nezvolil jinou formu zdanění, má se za to, že nadále podniká touto formou. Vedoucí finančního úřadu při zohlednění žádosti o uplatnění daňové karty vydává rozhodnutí a určuje výši daně za zdaňovací období. Poplatníci platí daň z příjmu formou daňové karty, zkrácenou o zaplacené pojistné na veřejné zdravotní pojištění, bez předvolání do sedmého dne každého měsíce za předchozí měsíc a za prosinec – ve lhůtě do 28. prosince zdaňovacího období, na účet příslušného finančního úřadu.

3.9.3. Povinnosti plátců daně z příjmů fyzických osob.

K povinnostem poplatníka stanoveným v zákoně o dani z příjmů fyzických osob mj. patří:

- výpočet a odvádění záloh na daň z příjmů z mezd a dalších plnění vyplácených zaměstnancům,

-  výpočet a odvádění záloh na daň z příjmů nebo paušální daně z mezd vyplácených z realizace občanskoprávních smluv,

- vyhotovovení ročního daňového přiznání PIT-4R a jeho předložení finančímu úřadu,

- odvádění vybraných záloh z mezd a paušální daně na účet finančího úřadu,

- zpracování informace (PIT-11) a její doručování poplatníkům, kterým byly vyplaceny mzdy a finančím úřadům příslušným podle místa bydliště poplatníků

- roční zúčtování daně z příjmů z vyplacených mezd zaměstnancům, kteří podali v této věci prohlášení.

3.10. Daň z občanskoprávních úkonů (PCC)

Tato daň se vztahuje na:

(1) občanskoprávní úkony – smlouvy o prodeji a výměně předmětů a majetkových práv, smlouvy o půjčce, darovací smlouvy – v části týkající se převzetí dluhů obdarovaným a zátěží nebo závazků dárce, smlouvy o dožití a stanovení placeného důchodu, smlouvy o část dědictví a smlouvy o zrušení spoluvlastnictví – v části týkající se splátek nebo doplatků, majetkové manželské smlouvy, hypotéky, placeného užívání, včetně neregulérního, a placené služebnosti, smlouvy neregulérního depozita, společenské smlouvy (zakládací listiny);

(2) změny smluv uvedených v bodě 1, pokud způsobují zvýšení základu daně z občanskoprávních úkonů;

(3) rozhodnutí soudů, včetně smírčích, a smírů, pokud způsobují stejné právní následky jako občanskoprávní úkony uvedené v bodě 1.  

Občanskoprávní úkony podléhají dani, jsou-li jejich předmětem věci nacházející se na území PR nebo majetková práva vykonávaná na území PR a věci nacházející se v zahraničí nebo majetková práva vykonávaná v zahraničí v případě, že pořizovatel má místo bydliště nebo sídlo na území PR a občanskoprávní úkon byl proveden na území PR. Společenská smlouva a změna společenské smlouvy je zdanitelná touto daní, je-li sídlo společnosti na území Polské republiky.

Daňová povinnost vzniká  okamžikem:

(1) uskutečnění občanskoprávního úkonu a v případě, pokud je poplatníkem nabyvatel věcí určených ke zpracování nebo k dalšímu prodeji - okamžikem vyplacení pohledávky,

(2) přijetí usnesení o zvýšení kapitálu společnosti s právní subjektivitou,

(3) předložení prohlášení o zřízení hypotéky nebo uzavření smlouvy o zřízení hypotéky,

(4) nabytí právní moci soudního rozhodnutí, doručení rozsudku smírčího soudu nebo uzavření smíru,

(5) odvolání se na uskutečnění občanskoprávního úkonu – pokud poplatník nepředložil přiznání k dani z občanskoprávních úkonů do 5 let od konce roku, kdy uplynula lhůta splatnosti a kterákoliv ze stran po uplynutí této lhůty se odvolává před daňovými orgány nebo orgány finanční kontroly na okolnost jeho uskutečnění, v tomto případě vzniká daňová povinnost pouze ve vztahu k poplatníkovi, který se odkázal na skutečnost uskutečnění občanskoprávního úkonu.

Základem zdanění je:

· u smlouvy o prodeji (a) movitých věcí pořizovaných ke zpracování nebo k dalšímu prodeji - prodejní cena, (b) uzavírané nerezidenty – přepočtená hodnota vyjádřená ve zlotých odpovídající výši zahraničních platebních prostředků, stanovená v devizovém povolení, určená k zaplacení ceny, (c) v ostatních případech – tržní hodnota věci nebo majetkového práva,

· u smlouvy o půjčce a smlouvě neregulérního depozita – částka nebo hodnota půjčky nebo depozita,

· v případě společnosti: (a) v případě uzavření smlouvy – hodnota vkladů vnesených do majetku společnosti nebo výše základního kapitálu, (b) v případě změny smlouvy – hodnota vkladů zvýšujících majetek společnosti nebo hodnota zvýšeného základního kapitálu, (c) při doplatcích – hodnota doplatků, (d) v případě půjčky společníka (akcionáře) pro společnost – částka nebo hodnota půjčky, (e) v případě odevzdání předmětu nebo majetkových práv společnosti k bezplatnému užívání – roční hodnota bezplatného užívání, která se stanoví ve výši 4% hodnoty předmětu nebo majetkového práva postoupeného k bezplatnému užívání,

· v případě zřízení hypotéky – hodnota zajištěné pohledávky.

Daňové sazby jsou stanoveny procentuálně z hodnoty úkonu nebo částkou.

Poplatníci mají povinnost, bez vyzvání daňovým orgánem, předložit přiznání k dani z občanskoprávních úkonů a vypočítat a zaplatit daň do 14 dní ode dne vzniku daňové povinnosti, s výjimkou případů, kdy je daň vybírána plátcem.

3.11. Daň z nemovitostí.

Pravidla zdanění daní z nemovitostí stanoví zákon UPOL. Tato daň se vztahuje na:

- pozemky,

- budovy nebo jejich části,

- stavby nebo jejich části spojené s provozováním podnikatelské činnosti.

Zdanění nepodléhají pozemky klasifikované v evidenci pozemků a budov jako zemědělská půda, lesní pozemky a pozemky s  křovinovými porosty na zemědělské půdě nebo lesy, s výjimkou pozemků užívaných pro účely podnikání.

Základem zdanění je:

- pro pozemky – rozloha;

- pro budovy nebo jejich části – užitková plocha s tím, že plochu místností nebo jejich částí a část patra s výškou od 1,40 do 2,20 m se zahrnuje do užitkové plochy budovy ve výši 50%, menší výšky než 1,40 m se nezapočítává;

- pro stavby nebo jejich části spojené s provozováním podnikatelské činnosti – výše, dle zákona o dani z příjmů právnických osob a zákona o dani z příjmů fyzických osob, stanovená k 1.1. zdaňovacího období, která je základem pro výpočet odpisů v tomto roce, nekrácená o výši odpisů.

Výši daňových sazeb stanoví zastupitelstvo obce, při čemž tyto nemohou být vyšší než maximální sazby stanovené v zákoně o místních daních a poplatcích. Při stanovení výše sazeb může zastupitelstvo obce diferencovat jejich výši pro jednotlivé druhy zdanitelných předmětů, při zohlednění především lokalizace, druhu provozované činnosti, druhu zástavby určení a způsobu využití pozemků, druh zástavby, technický stav a stáří budov. V případě neschválení daňových sazeb se uplatňují sazby platné v předcházejícím zdaňovacím období.

Výše daně je stanovena pro:

- fyzické osoby – formou rozhodnutí správce daně příslušného podle místa umístění předmětu zdanění, na základě informací o nemovitostech a stavebních objektech podaných těmito osobami ve lhůtě, do 14 dnů ode dne nastání vzniku okolností zakládajících vznik nebo zánik daňové povinnosti,

- právnické osoby a organizační složky a společnosti bez právní subjektivity – na základě přiznání podaného správci daně místně příslušného podle místa umístění předmětu zdanění ve lhůtě do 15.1. zdaňovaného roku; vznikla-li daňová povinnost po tomto dni, mělo by být podáno přiznání do 14 dní ode dne vzniku okolností zakládajících vznik daňové povinnosti.

Informace a přiznání k dani z nemovitosti jsou vyhotoveny na tiskopisech dle vzorů stanovených zastupitelstvem obce.Povinnost podávat informace o nemovitostech a stavebních objektech a přiznání k dani z nemovitosti se týká i poplatniků využívajících osvobození od daně. Správcem daně příslušným pro daň z nemovitosti je starosta (primátor města).

Fyzické osoby platí daň na základě rozhodnutí ve stejných splátkách do dne 15.03., 15.05., 15.09. a 15.11. zdaňovacího období po dobu trvání daňové povinnosti; právnické osoby, organizační složky a společnosti bez právní subjektivity platí v přiznání vypočtenou daň bez vyzvání, ve stejných splátkách po dobu trvání daňové povinnosti, v termíně do 15. dne každého měsíce.

3.12. Daň silniční.

Zásady silniční daně stanoví zákon UPOL. Tato daň se vztahuje na:

- nákladní vozidla s povolenou celkovou hmotností od 3,5 do 12 tun,

- nákladní vozidla s povolenou celkovou hmotností 12 tun nebo vyšší,

- návěsové a přívěsové tahače přizpůsobené k užívání, včetně s návěsem nebo přívěsem s povolenou celkovou hmotností sestavy vozidel od 3,5 do 12 tun,  

- návěsové a přívěsové tahače přizpůsobené k užívání, včetně s návěsem nebo přívěsem s povolenou celkovou hmotností sestavy vozidel 12 tun a vyšší,

- přívěsy a návěsy, které spolu s motorovým vozidlem mají povolenou celkovou hmotnost od 7 do 12 tun, s výjimkou vozidel pouze pro zemědělskou činnost, provozovanou poplatníkem zemědělské daně,

- přívěsy a návěsy, které spolu s motorovým vozidlem mají povolenou celkovou hmotnost 12 t a vyšší, s výjimkou vozidel pouze pro zemědělskou činnost, provozovanou poplatníkem zemědělské daně,

- autobusy.

Daňová povinnost v oblasti silniční daně se týká fyzických a právnických osob, které vlastní dopravní prostředky.

Orgánem příslušným ve věcech silniční daně je starosta obce (primátor města), na jejímž území se nachází místo bydliště nebo sídlo poplatníka a v případě podniku s více provozovnami nebo subjektu, který se skládá s vyčleněných organizačních složek - správce daně, na jehož území se nachází provozovna nebo složka, která vlastní dopravní prostředky podléhající této dani.

Výši daňových sazeb stanoví  astupitelstvo obce, při čemž roční daňová sazba nemůže být vyšší než maximální sazba stanovená v zákoně o místních daních a poplatcích. Při stanovení sazeb může zastupitelstvo obce diferencovat výši sazeb pro jednotlivé druhy předmětů zdanění, především při zohlednění vlivu dopravního prostředku na životní prostředí, rok výroby nebo počet míst k sezení.

Silniční daň se platí ve dvou stejných splátkách, do 15. února a 15. září kalendářního roku. Silniční daň se platí bez vyzvání na účet rozpočtu příslušné obce.

3.13. Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi Polskou republikou a Českou republikou.

Smlouva platí od 1.1.1994. Týká se, bez ohledu na způsob vybírání, daní z příjmů a majetku, která se vybírá ve prospěch obou států, jeho územních celků nebo lokálních orgánů. V Polsku k těmto daním patří daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob a daň ze zemědělského půdního fondu. Smlouva podrobně upravuje otázky zdanění příjmů z nemovitostí, zisků podniků, mezinárodní dopravy, sdružených podniků, dividend, úroků, licenčních pohledávek, zisků z prodeje majetku, svobodných povolání, závislé činnosti, mezd ředitelů, příjmů umělců a sportovců, starobních a invalidních důchodů, mezd státních zaměstnanců, studentů, profesorů a dalších vědeckých pracovníků, jiných přijmů a movitého a nemovitého majetku. V případě osob s místem bydliště nebo sídlem v České republice se dvojímu zdanění zamezuje tím, že Česká republika při stanovení daní těmto osobám, může do základu daně zahrnout pro účely stanovení daně ty součástí příjmu, které mohou být zdaněné i v Polsku, ale povolí odečet od výše daně vypočítané z takového základu daně, která se rovná výši daně zaplacené v Polsku. Tento odečet nemůže překročit tu část české daně, která byla vypočtena před tímto odečtem a která odpovídá té části příjmu, která může být zdaněna v Polsku.

4. Sociální a zdravotní pojištění v Polsku.

4.1. Úvod

Veřejné plnění, jakým je pojistné na sociální pojištění, se obecně považuje za jednu ze základních součástí vysokých pracovních nákladů v Polsku. Současný systém, který platí od roku 1999, je založen na své nejdůležitější části – důchodovém pojištění – na Správě sociálního zabezpečení a Otevřených důchodových fondech.

Pojistné na zdravotní pojištění slouží k financování služeb pro oprávněné osoby a je v současné době spravováno Národním fondem zdraví.

4.2. Legislativní rámec.

Základní význam pro sociální a zdravotní pojištění v Polsku mají:

(a) Ústava Polské republiky ze dne 2. dubna 1997, která stanoví, že „Občan má nárok na sociální zabezpečení v případě pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo invalidity a po dosažení důchodového věku” [Čl. 67]

a

"Občanům, nezávisle na jejich hmotné situaci, veřejné orgány zajišťují rovný přístup ke službám zdravotní péče financované z veřejných prostředků” [Čl. 68].

(b) Acquis Communautaire (komunitární právo) Evropské unie, přijaté dne 1.5.2004 jako závazné na území Polské republiky.

Hlavním principem je podřízenost legislativě v oblasti sociálního pojištění státu, kde je vykonávaná práce. Zvláštní pravidla se týkají delegování pracovníků do Polska a dočasného vlastního podnikání na území PR.

(c) zákony

USUS – Zákon ze dne 13.10.1998 o systému sociálního zabezpečení.

UŚOZ – Zákon ze dne 27.08.2004 o plněních zdravotní péče financovaných z veřejných prostředků.

(d) prováděcí nařízení vlády nebo oprávněných ministrů, z nichž k těm nějdůležitějším patří:

Nařízení ministra práce a sociálních věcí ze dne 24.06.2008 o stanovení vzorů přihlášek k sociálnímu a zdravotnímu pojištění, jmenovitých měsíčních výkazů a jmenovitých měsíčních opravných výkazů, přihlášení plátce, přiznání k vyúčtování a opravných přiznání k vyúčtování a dalších dokumentů.

Nařízení ministra práce a sociálních věcí ze dne 18.12.1998 o podrobných pravidlech stanovení vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění.

Nařízení vlády ze dne 30.12.1998 o podrobných pravidlech a způsobu provádění kontroly plátců pojistného.

Nařízení vlády ze dne 18.4.2008 o podrobných pravidlech a způsobu řízení ve věcech vyúčtovávání pojistného, k jehož pobírání je Správa sociálního zabezpečení povinna. 

Nařízení ministra hospodářství, práce a sociální politiky ze dne 31.07.2003 o podrobných pravidlech prominutí pohledávek z titulu pojistného na sociální pojištění.

Nařízení ministra financí ze dne 4.9.2003 o vzoru bankovního platebního dokladu pro pohledávky z titulu pojistného, jehož povinnost výběru má Správa sociálního zabezpečení.

4.3. Sociální pojištění.

Sociální pojištění zahrnuje důchodové starobní, důchodové invalidní, nemocenské a úrazové pojištění. Pojistné je nákladem v podnikání podnikatele a je považováno za položku snížující příjmy před zdaněním daní z příjmů fyzických osob pro pojištěné osoby.

4.3.1. Důchodové starobní pojištění.

Pojistné na toto pojištění činí 19,52% vyměřovacího základu. Je hrazeno z poloviny ( 9,76%) pojištěnou osobou a z druhé poloviny plátcem pojistného (zaměstavatele, zadavatele). V případě podnikatelů – fyzických osob a osob s nimi spolupracujících, platí celé pojistné podnikatel.

Vyměřovací základ pojistného na důchodové starobní pojištění je omezeno. Výše ročního omezení vyměřovacího základu pro pojistné na toto pojištnění v roce 2009 činí 95.790 PLN.

4.3.2. Důchodové invalidní pojištění.

Pojistné na toto pojištění činí 6% vyměřovacího základu, z toho 1,5% hradí pojištěnec a 4,5% plátce pojistného (zaměstnavatel, objednatel). V případě podnikatelů – fyzických osob a osob s nimi spolupracujících platí celé pojistné podnikatel.

Vyměřovací základ pojistného na důchodové invalidní pojištění je omezeno. Výše ročního omezení vyměřovacího základu pro pojistné na toto pojištnění v roce 2009 činí 95.790 PLN.

4.3.3. Nemocenské pojištění.

Pojistné na toto pojištění činí 2,45% vyměřovacího základu. Je hrazeno v celé výši pojištěnou osobou. V případě podnikatelů – fyzických osob a osob s nimi spolupracujících (pro které je dobrovolné) platí celé pojistné podnikatel.

4.3.4. Úrazové pojištění.

Pojistné na toto pojištění činí od 0,90 do 3,60% vyměřovacího základu. Jeho výši si plátce stanoví sám, a to v souladu s pravidly stanovenými v Nařízení ministra práce a sociální politiky ze dne 29.11.2002. Počínaje pojistným rokem, který začíná 1.4.2006, stanoví procentuální sazbu pojistného na úrazové pojištění pro plátce pojistného, kteří měli povinnost a podali informaci ZUS IWA za tři následující po sobě předchozí kalendářní roky, Správa sociálního zabezpečení (ZUS). Její výši má SSZ (ZUS) povinnost oznámit plátcům do 20.4. každého roku.

Pojistné financuje v celé výši plátce pojistného (zaměstnavatel, zadavatel práce). V případě podnikatelů – fyzických osob a osob s nimi spolupracujících celé pojistné platí podnikatel.

4.3.5. Výše pojistného od podnikatelů.

Výše pojistného od podnikatelů—fyzických osob (za které se považuje i: společník  společnosti s ručením omezených s jednou osobou a společníci veřejné, komanditní a partnerské společnosti) do roku 2008 byla stanovena na čtvrletní období. Nyní je stanovená ve stejné výši pro celý rok a v roce 2009 činí 570,33 PLN (včetně dobrovolného nemocenského pojištění) a 523,39 PLN (bez dobrovolného nemocenského pojištění).

Osoby provozující nezemědělskou podnikatelskou činnost, které:

1. zahájily podnikání nejdříve 25.08.2005,

2. neprovozují nebo v době posledních 60 kalendářních měsíců před dnem zahájení podnikání neprovozovaly nezemdělskou podnikatelskou činnost,

3. nepodnikají pro bývalého zaměstnavatele, pro něhož před dnem zahájení podnikání v daném nebo předchozím kalendářním roce vykonávaly, v rámci pracovního poměru nebo družstevního pracovního poměru, činnosti zahrnuté do provozované podnikatelské činnosti,

uplatňují snížený vyměřovací základ pojistného. V roce 2009 tvoří základ stanovená částka, minimálně ve výši 382,80 PLN (30% minimální mzdy), kdežto pojistné na sociální pojištění těchto osob nemůže být nižší než:

- na starobní důchodové pojištění – 74,72 PLN,

- na invalidní důchodové pojištění – 22,97 PLN,

- na nemocenské pojištění – 9,38 PLN,

- na úrazové pojištění – jako v bodě 4.3.4.

4.4. Zdravotní pojištění.

Systém financování zdravotní péče a povinnosti podnikatelů v této oblasti upravuje zákon UŚOZ. Osoby, které provozují nezemědělskou podnikatelskou činnost, osoby s nimi spolupracující a osoby, které jsou zaměstnanci podle zákona USUS, podléhají pojistné povinnosti. Členové rodin osob, na které se vztahuje povinnost zdravotního pojištění, kteří bydlí na území PR, nepodléhají-li povinnému zdravotnímu pojištění, jsou považování za pojištěné.

Pojistné na zdravotní pojištění činí 9,00 % vyměřovacího základu a je v celé výši výdajem pojištěných osob. Vyměřovací základ se stanoví:

- pro zaměstnance – na základě předpisů týkajících se vyměřovacího základu důchodového pojištění,

- pro podnikatele a spolupracující osoby – deklarovaná částka, která nemůže být nižší než 75% průměrné mzdy v sektoru podniků, včetně plnění ze zisku. V lednu a únoru 2009 vyměřovací základ pojistného na zdravotní pojištění pro osoby uvedené v bodech I. a II. činí deklarovaná částka, minimálně ve výši 2392,76 PLN, kdežto pojistné nemůže být nižší než 215,35 PLN.

Část pojistného ve výši 7,75% vyměřovacího základu se odečítá od daně z příjmů fyzických osob nebo paušální daně z příjmů, placené pojištěnými osobami.

Správa sociálního zabezpečení (Zakład Ubezpieczeń Społecznych) má povinnost ověřovat údaje o pojištěných osobách a je oprávněna k provádění kontroly správnosti přihlášení ke zdravotnímu pojištění u osob, na které se toto pojištění vztahuje a deklarovaných vyměřovacích základů pro pojistné, správnosti výpočtu, placení a odvádění pojistného.

4.6. Povinnosti plátců pojistného.

4.6.1. Hlášení údajů o plátci a pojištěných osobách.

K základním povinnostem podnikatelů v této oblasti patří:

- ohlášení údajů o plátci – do 7 dnů od:

 - zaměstnání prvního zaměstnance nebo vzniku právního poměru zakládajícího vznik pojistné povinnosti první osoby.

- vzniku povinnosti důchodových starobních a invalidních pojištění pro pojištěné povinných pouze platit pojistné na vlastní pojištění nebo osob s nimi spolupracujících,

- ohlášení změn údajů o plátci – do 14 dní od vzniku změn,

- odhlášení plátce z registrace – do 14 dní ode dne vypršení důvodu pro pojištění,

- ohlášení údajů (změn údajů) o pojištěných osobách – do 7 dní od vzniku pojistné povinnosti.

Ohlášení plátce pojistného – fyzické osoby obsahuje především následující údaje: číslo NUSP (numer ubezpieczenia społecznego płatnika – číslo sociálního pojištění plátce přidělované ZUS formou rozhodnutí) nebo do doby získání tohoto čísla, čísla DIČ a IČ, a pokud plátci tato čísla nebyla přidělena nebo jedno z nich – rodné číslo, série a číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu, příjmení, první a druhé jméno, datum a místo narození, státní příslušnost, typ a číslo oprávnění, na jehož základě podniká, název orgánu vydávajícího oprávnění a datum jeho vydání, zkrácený název firmy, pod kterou podniká, datum vzniku povinnosti platit pojistné na sociální pojištění, seznam bankovních účtů, adresu sídla, adresu místa bydliště, pokud je jiná než adresa sídla, adresa pro doručování, adresa místa podnikání.

 

Ohlášení plátce pojistného – právnické osoby nebo organizační složky bez právní subjektivity obsahuje především následující údaje: číslo NUSP (numer ubezpieczenia społecznego płatnika – číslo sociálního pojištění plátce přidělované ZUS formou rozhodnutí) nebo do doby získání tohoto čísla, čísla DIČ a IČ, zkrácený název plátce, název dle zřizovací listiny plátce, název zakladatelského orgánu plátce, existenci povinnosti zápisu do rejstříku nebo evidence, název registračního nebo evidenčního orgánu, datum a číslo zápisu do rejstříku nebo evidence, datum vzniku povinnosti placení pojistného na sociální zabezpečení, přehled bankovních účtů, adresu sídla a adresu pro doručování, adresu provozování podnikatelské činnosti.

 

Ohlášení plátce pojistného je nutné podat příslušné územní pobočce ZUS formou písemného dokumentu dle stanoveného vzoru nebo formou výtisku z aktuálního informačního programu zpřístupněného ZUS.
Společně s ohlášením je plátce pojistného povinen předat ZUS kopie rozhodnutí finančního úřadu o udělení DIČ a potvrzení statistického úřadu o přidělení aktuálního IČ.

 

4.6.2. Vyhotovení vyúčtovacích příznání.

K základním povinnostem podnikatelů v této oblasti patří:

- vybírání pojistného, k tíží pojištěných osob,

- vypočítání pojistného k tíži plátce,

- vyplácení plnění,

- podávání přiznání o výši pojistného a zaplacených plněních,

- vyhotovení a předkládání jiných dokumentů.

Přiznání podle vzorů stanovených Ministrem práce a sociální politiky se podává v písemné formě (plátci, kteří platí pojistné do 5 pojištěných) nebo elektronicky (ostatní) v programu „Płatnik”.

Aktuální verze programu "Płatnik" je 6.04.001. CD-ROM s programem "Płatnik" a školícím programem jsou k dispozici v územních pobočkách ZUS a na stránkách: www.platnik.info.pl.

Platí následující lhůty pro realizaci vyjmenovaných povinností:

- fyzické osoby, které platí pojistné pouze za sebe - do 10 dnů následujícího měsíce,

- ostatní plátci – podnikatelé – do 15 dnů následujícího měsíce.

V případě zjištění chyb v předložených formulářích je plátce pojistného povinen podat opravu přiznání do 7 dnů od zjištění nesrovnalostí.

4.6.3. Placení pojistného.

Plátce je povinen platit pojistné ve lhůtách pro předložení přiznání. Pojistné lze platit pouze bezhotovostně, při využití vzorů platebních příkazů pro pojistné.

Zaplacení pojistného po termínu způsobuje povinnost zaplatit penále z prodlení, podle pravidel a ve výši stanovené v zákoně o správě daní a poplatků (UOP). Plátcem nezaplacené pojistné a penále z prodlení vymáhá SSZ v souladu s předpisy o exekučním řízení ve správě nebo soudní exekucí. V případě nezaplacení pojistného nebo zaplacení v neúplné výši, může SSZ vyměřit plátci pojistného dodatečný poplatek ve výši 100% nezaplaceného pojistného.

4.6.4. Jiné povinnosti.

Řádné plnění povinností uvedených v bodě 3.6.1. - 3.6.3. může být SSZ (ZUS) kontrolováno v souladu s Nařízením vlády ze dne 30.12.1998 o podrobných pravidlech a způsobu provádění kontroly plátců pojistného. V rámci této kontroly má kontrolní inspektor SSZ právo:

- zkoumat veškeré knihy, finanční a účetní a osobní doklady a jiné nosiče informací spojené s rozsahem kontroly,

- provést ohledání majetku plátců pojistného, kteří nezaplatili pohledávky z titulu pojistného,

- zajistit shromážděné důkazy,

- žádat o poskytnutí informací plátce pojistného a pojištěného,

- legitimovat osoby za účelem určení jejich totožnosti, je-li to nezbytné pro účely kontroly,

- vyslýchat svědky,

- vyslýchat plátce pojistného a pojištěného, existují-li z důvodů absence nebo vyčerpání jiných důkazních opatření nevyjasněné okolnosti, které mají význam pro kontrolní řízení.

Během kontroly je plátce pojistného povinen:

- zpřístupnit veškeré knihy, doklady a jiné nosiče informací spojené s rozsahem kontroly, které jsou uchovávany u plátce nebo u třetích osob v souladu s pověřením těchto osob k některým úkonům na základě smluv,

- zpřístupnit k prohlídce majetek, jehož zkoumání se nachází v rozsahu kontroly, je-li plátce v prodlení s úhradou pohledávky z titulu pojistného,

- vyhotovit a vydat kopie dokladů spojených s rozsahem kontroly a stanovených kontrolním inspektorem SSZ,

- zajistit nezbytné podmínky pro provedení kontrolních úkonů, za tímto účelem zpřístupnit spojovací prostředky (s vyjímkou dopravních prostředků) a jiné technické prostředky, které má k dispozici k provedení kontrolních úkonů,

- poskytovat vysvětlení kontrolujícímu,

- předložit překlad do polského jazyka finančních a účetních dokladů a osobních dokumentů během kontroly předložených, jenž byly vyhotoveny v cizím jazyce.

Do 14 dní ode dne obdržení protokolu má kontrolovaný právo podat výhrady k jeho výsledkům a poukázat zároveň na příslušné důkazní prostředky.

Plátce pojistného nebo osoba povinna jednat jeho jménem, která:

- nedodržuje povinnost placení pojistného v předepsaném termínu,

- neohlašuje zákonem povinné údaje nebo ohlašuje nepravdivé údaje nebo poskytuje v těchto záležitostech nepravdivá vysvětlení nebo odmítá jejich poskytnutí,

- maří nebo ztěžuje provedení kontroly,

- nedodržuje povinnost vyplácení plnění ze sociálního pojištění a finančních příspěvků ze státního rozpočtu nebo je vyplácí bez nároků,

- nevede evidenci dokladů o výpočtu pojistného a vyplácení plnění ze sociálního pojištění,

- nedodržuje povinnost zasílání vyúčtovací přiznání a jmenovité měsíční zprávy v předepsané lhůtě,

- nedodržuje povinnost předávat doklady spojené se sociálním pojištěním elektronickou formou

bude potrestán peněžitým trestem do 5.000 zlotých. Tresní odpovědnost se vztahuje i na toho,kdo:

- neohlašuje vyžadované údaje nebo ohlašuje nepravdivé údaje, které ovlivňují vyměření pojistného na zdravotní pojištění, poskytuje v těchto záležitostech nepravdivá vysvětlení nebo odmítá jejich poskytnutí,

- maří nebo stěžuje provedení kontroly v oblasti realizace zdravotního pojištění,

- neplatí včas pojistné na zdravotní pojištění

5. Jiné vybírané daně a poplatky.

5.1. Příspěvek na Fond práce

Fond práce je upraven Zákonem ze dne 20.04.2004 o propagaci zaměstnanosti a institucích trhu práce. Povinnost výpočtu pojistného vzniká v případě, kdy vyměřovací základ pojistného na důchodové pojistění, v přepočtu na období celého měsíce, odpovídá alespoň minimální mzdě. Výši pojistného stanoví na roční období Rozpočtový zákon. V roce 2009 činí výše pojistného 2,45% vyměřovacího základu. Pojistné je uváděno v přiznání předkládaném ZUS.

V roce 2009 je pojistné hrazeno podnikatelem ve výši 46.94 PLN měsíčně.

5.2. Příspěvek na Fond garantovaných zaměstnaneckých plnění

Fond garantovaných zaměstnaneckých plnění vznikl na základě Zákona ze dne 13.07.2006 o ochraně nároků zaměstnanců v případě nesolventnosti zaměstnavatele. Základem pro výpočet pojistného na Fond je výše vyplacených mezd, které jsou vyměřovacím základem pro pojistné na důchodové pojištění. Výši pojistného stanoví na roční období Rozpočtový zákon. V roce 2009 je výše pojstného 0,1% vyměřovacího základu. Pojistné je uváděno v přiznání předkládaném ZUS.

Podnikatelé neplatí pojistné na Fond za svou osobu.

Nařízení ministra práce a sociální politiky ze dne 28.2.2007 o přehledech, žádostech a plněních z Fondu garantovaných zaměstnaneckých plnění.

5.3. Příspěvek na Státní fond pro rehabilitaci zdravotně postižených osob.

Ze zákona ze dne 27.8.1997 o profesní a sociální rehabilitaci a zaměstnávání zdravotně postižených osob vznikla povinnost zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají minimálně 25 pracovníků v přepočtu na plné úvazky, přispívat měsíčně na Státní fond pro rehabilitaci zdravotně postižených osob. Tyto příspěvky stanoví součin 40,65% průměrné mzdy a počtu zaměstnanců odpovídajícího rozdílu mezi počtem zaměstnanců zajišťujícím dosažení koeficientu zaměstnanosti zdravotně postižených osob ve výši 6% a skutečným stavem zdravotně postižených zaměstnanců. Z příspěvku jsou osvobozeni zaměstnavatelé, u nichž  ukazatel zaměstnanosti se změněnou pracovní schopností činí minimálně 6%.

Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají osoby se změněnou pracovní schopností zařazené do vysokého stupně postižení a osoby, u nichž byly zjištěny stanovené zákonem nemoci,jsou oprávněni k uplatnění snížujícího koeficientu, počítaného dle stanoveného vzoru.

Podnikatelé, kteří mají povinnost platit příspěvky na tento Fond, jsou povinni  zpracovat měsíčně přiznání a zasílat je elektronickou formou do 20. dne následujícího měsíce. Ve stejné lhůtě jsou povinni zaplatit příspěvek na účet Fondu.

Příspěvky na Fond jsou nepříjemnou povinností podnikatelů, protože je nelze započítat do výdajů na dosažení příjmů.

Nařízení ministra hospodářství, práce a sociální politiky ze dne 6.6.2003 o stanovení vzorů přiznání předkládaných Správní radě Státního fondu pro rehabilitaci zdravotně postižených osoby zaměstnavateli, kteří jsou povinni na tento Fond přispívat.  

Nařízení ministra práce a sociální politiky ze dne 25.6.1998 o podrobných pravidlech krácení plateb zaměstnavatelů na Státní fond pro rehabilitaci zdravotně postižených osob.

5.4. Poplatky za hospodářské využití životního prostředí

Povinnost plateb podnikatelů za využití životního prostředí vyplývá ze zákona ze dne 27.4.2001 o ochraně životního prostředí. Tyto poplatky se vybírají za:

1) plyny a prach vypouštěný do ovzduší,

2) látky vypouštěné s odpadními vodami do vod nebo do půdy,

3) chladící vody vypouštěné do vod nebo do půdy;

4) umísťování odpadů na skládkách;

5) odběr podzemní vody;

6) odběr povrchové vnitrozemské vody;

7) znečištěné plochy se zpevněným povrchem, z nichž jsou do vod nebo do půdy odváděny srážkové nebo roztáté vody, zachycované do otevřených nebo uzavřených kanalizačních systémů;

8) každé napočaté 100 kg přírustku hmotnosti ryb jiných, než lososovitých nebo jiných vodních organismů během produkčního cyklu v chovných objektech těchto ryb nebo těchto organismů, překračuje-li průměrný přírůstek hmotnosti těchto ryb nebo těchto organismů v jednotlivých letech produkčního cyklu 1.500 kg na 1 ha užitkové plochy chovných rybníků tohoto objektu v jednom roce daného cyklu.

Podnikatel je povinen sám vypočítat poplatek za využívání životního prostředí a podat  Maršálkovskému úřadu informace o rozsahu využívání ŽP. Platné formuláře údajů obsahují charakteristiku zdrojů vzniku látek vypouštěných do ovzduší, včetně pocházejících z procesů spalování paliv ve zdrojích tepelné energie a spalovacích motorů, charakteristiku odběru podzemní a povrchové vody, charakteristiku odpadních vod vypouštěných do vody a odpadních vod nebo odváděných srážkových a tajících vod, informace o umístění odpadů na skládkách. Údaje v překládaných formulářích musí pocházet z měřících zařízení nebo dokladů, např. daňových dokladů o nákupu paliv. Poplatek se platí čtvrletně, v případě, že nepřesahuje 25% nejnižší měsíční mzdy, se neplatí.

Nařízení vlády ze dne 14.10.2008 o poplatcích za využívání životního prostředí.

Vyhláška ministra životního prostředí ze dne 7.10.2008 o maximální výši jednotlivých sazeb poplatků za využívání životního prostředí pro rok 2009.

5.5. Rozhlasový a televizní poplatek

Základem pro stanovení poplatků je Zákon ze dne 21.4.2005 o televizních a rozhlasových poplatcích. Držitelé rozhlasových a televizních přijímačů mají registrační povinnost. Registrace se provádí u poštovních úřadů, ve lhůtě 14 dní od data jejich pořízení. Důkazem registrace přijímače je žádost o registraci rozhlasových/televizních přijímačů a oznámení o přidělení individuálního identifikačního čísla uživateli těchto přijímačů.

Podnikatelé jsou povinni platit poplatek za každý používaný rozhlasový a televizní přijímač, včetně rozhlasových přijímačů ve služebních vozidlech. Za každý pár přijímačů (rozhlasový  a televizní) se platí jeden sjednocený poplatek, tj. rozhlasově-televizní. V případě, kdy je počet rozhlasových přijímačů vyšší než počet televizních přijímačů, za rozhlasové přijímače nad počet televizních přijímačů se platí jako za rozhlasový přijímač.

Měsíční výše poplatků činí pro rok 2009:

- za používání rozhlasového přijímače – 5,30 PLN,

- za používání televizního přijímače nebo televizního a rozhlasového přijímače – 17,00 PLN.

Při platbách předem za delší období než jeden měsíc se poskytují slevy, roční poplatek za rozhlasový přijímač tak činí 58,20 PLN a za používání televizního přijímače nebo televizního a rozhlasového přijímače činí 186,70 PLN.

Nařízení ministra dopravy ze dne 25.9.2007 o podmínkách a způsobu registrace rozhlasových a televizních přijímačů.

Nařízení Národní rady rozhlasu a televize ze dne 29.4.2008 o výši poplatků za používání rozhlasových a televizních přijímačů a slev za jejich zaplacení předem za období delší než jeden měsíc v roce 2009.

Nařízení ministra infrastruktury ze dne 7.7.2005 o stanovení jednotek veřejného operátora provádějících kontrolu vykonávání povinnosti registrace rozhlasových a televizních přijímačů a placení poplatků za jejich užívání, vzoru oprávnění k provádění kontrolních činností a pravidlech a způsobu vydávání těchto oprávnění.